Mé nejčastější sny

6. srpen 2016 | 11.33 |

Je sobotní dopoledne a já jsem opět u rodičů. Začínají nám LOH 2016, na které se klepu už asi půl roku. Před chvilkou konečně prošel náš sportovní výbor a já poté usedla sem, k pc. O dnešku tady dnes ale mluvit nechci.

Chci se dnes bavit o snech. Ne o nějakých cílech, ale o opravdových snech. Mně sny neskutečně zajímají, ráda o nich přemýšlím, čtu o nich články i si občas nějaké zapisuji. Některé sny se mi vracejí, některé jsou prostě děsivé nebo zajímavé. Dnes bych o nich chtěla psát. Mám tady sepsaných pár svých snů, které se mi zdály a přišlo mi to jako dobrý námět na článek.

1) Sny, které se mi po určité době opakují
- Mám hned několik snů, které se mi po určité době opakují. Některé i postupně nabalují na svém ději

Strašidelná opuštěná chata
- Tenhle sen se mi zdál asi už čtyřikrát a vždycky se objeví v ději něco nového. V prvním snu jsem jen sama procházela opuštěnou chatou na kopci uprostřed lesů a vím, že jsem se tam bála, protože jsem tam cítila hodně zlou energii. Chata byla tmavá, místnosti rozbourané a v periférním vidění jsem občas viděla nějaký stín. Byla jsem tam sama, ale cítila, že tam sama rozhodně nejsem. Divné paranormální jevy. V dalším dějiství už jsem sama nebyla, byli tam lidé. Jakýsi tábor... nejspíš a v jídelně se bavili o tom, že se tam dělo něco strašného. Prý koncentrační tábor před mnoha lety. V dalším dějiství si pamatuju, jak stojím ve vstupní hale, ze které vedou schody do patra. Do haly svítí skrz velká okna ostré slunce a díky ostrým slunečním paprskům je vidět velmi zřetelna zaschlá kaluž krve na zašlapaném koberci.

Neznámý svět
- Tento sen se mi také opakuje, ale je pokaždý stejný. Vím, že se motám někde kolem Václavského náměstí, vím, že to je přesně to místo ale stejně není, protože tam jsou jiné uličky. Jako kdybych byla v jiné dimenzi.

Bolí mě zuby, nemůžu otevřít pusu a chci chodit rychle, ale nemůžu
- Další tři sny, které se vracejí. V prvním mě hrozně bolí zuby. V druhém snu mám čelist silně u sebe až mě bolí pusa, ale nemůžu otevřít pusu, ač se snažím jak chci. Ve třetím snu chodím, ale stylem, že se hrozně šourám. Hrozně chci jít rychlejš, ale nemůžu. Nohy mi to prostě nedovolí...

Cestování metrem
- Tenhle sen se mi také vrací. Jezdím metrem, ale není to byčejné metro, kde jedete jen ve svém tunelu. Těch kolejí je tam víc a potkáváte i ostatní vlakové soupravy. Jezdím tím potemělým podzemním prostorem úplně sama, ale stejně jako na té chatě cítím, že tam asi sama nebudu, protože cítím ne moc dobrou energii a občas nějaký divný přízrak.

2) Sny, jenž se nikdy neopakovaly, ale mám z nich hrůzu i teď, když si na ně vzpomenu
Mrtvá mamka
- Je zimní večer, něco kolem sedmé večer,.

Venku už je tma a hrozná zima. Mamka nikde. Telefon nezvedá a na smsky neodepisuje. Jdu ji hledat. Obcházím celou zahradu a ona nikde. Obcházím poslední část zahrady, ze které je vidět na dílnu. V ní se svítí... popojdu ještě kousek dál a vidím, že moje mamka tam v dílně visí oběšená. To visící oběšené tělo v tom světle vidím dost živě ještě teď.

Nakažlivá nemoc, která se nedá léčit
- Procházím startou potemělou nemocnicí, která nevypadá zrovna hezky. Neustále do ní proudí nové davy pacientů. Propukla totiž nějaká nová nezkrotná nákaza a davy nemocných leží i na lůžkách na chodbách. Procházím nemocnicí mezi pacienty. Nejsem sestřička ani lékař, prostě tam procházím. Všichni se dusí a vykašlávají krev. Pak jsem na lůžku i já a jsem na tom stejně jako ostatní.

Střelba v autobuse
- Jedu si takhle autobusem po známé cestě. Jedu zrovna nad rybníkem za babičkou. Na zastávce přistupuje chlápek a sedá si na dvojku, za chlápka, který sedí na čtyřce. Já sedím sama, naproti nim na opuštěné sedačce. Tahle dvojice se začíná hádat a nový cestující na druhého vytahuje zbraň a začínají se hádat ještě víc. Řidič jede dál, jako kdyby v autobusem vůbec nebyl. Ani ostatní cestující se nijak nemíchají do vzniklé situace. Jediná já vstávám a v klidu říkám, že se problém snad vyřeší. Snažím se domlouvat. Daří se, prý si to vyřídí na další zastávce. Ozbrojený muž si uklízí zpátky zbraň. Uklidňuju se, že teď už to je v pohodě. Ozbrojený muž ale opět potichoučku vytahuje zbraň. Já ani nedutám, jen potichu pozoruju, jak ji nenápadně zezadu přikládá k hlavě druhému muži, mačká špoušť a já se budím ve chvíli, kdy kapka krve z jeho rozstřelené hlavy dopadá na moji špičku na botě...

Smrtelná nemoc
- Tenhle sen mě i po letech straší asi nejvíc. Jdu k doktorovi na banální prohlídku. Nic mi není, prostě preventivka, ale on mě posílá do nemocnice. Tam zjišťuju, že mám leukémii v posledním stádiu a brzo umřu (bez vedlejších pžíznaků předtím?). Střih. Pak už jen vidím sama sebe, jak stojím na oddělení v andělíčkovi uprostřed chodby s jednotlivýma dveřma do nemocničních pokojů. Vidím sama sebe, jak stojím za prosklenýma dveřma na oddělení v nemocničním, jednou rukou se přidržuju kapačky, už nemám obočí ani vlasy a v očích jen prázdný výraz a vím, že tady už není cesta zpátky a můj život skončil, že umírám.

Co vy? Máte nějaké děsivé sny nebo nějaké, které se vám opakují?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Mé nejčastější sny l. 06. 08. 2016 - 13:16
RE(2x): Mé nejčastější sny damn-girl 07. 08. 2016 - 13:21
RE: Mé nejčastější sny natalka 06. 08. 2016 - 17:43
RE(2x): Mé nejčastější sny damn-girl 07. 08. 2016 - 13:20
RE: Mé nejčastější sny boudicca 07. 08. 2016 - 21:06