Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna

17. květen 2017 | 18.49 |

Asi mě už budete mít opravdu za blázna, ale já se asi potřebuju nějak vypsat...

Šla jsem si včera ráno v pohodě do práce, kam jsem také naprosto v pořádku i došla. Po chvilce se mi ale udělalo neskutečně špatně, jak už mi dlouho nebylo, pak to chvilku bylo dobré, pak zase úplně špatně. Nejlíp mi bylo, když jsem seděla na terasu v chládku a soustředila se na dýchání, jenže když jsem došla za údržbou, zase se mi přitížilo, a když mě viděli, v jakém jsem stavu okamžitě protestovali, že v práci být nemůžu a ať jedu okamžitě domů a že mě někdo z nich určitě odveze. V jednu chvíli jsem i u nich klečela na záchodě nad mísou. Ukecali mě. Šla jsem si do kanceláře pro věci a vysvětlit situaci kolegynim která se na mě docela nepříjemně sesypala, jestli nejsem těhotná a jestli jsem to "dostala" plánovaně. Nezlobte se na mě, ale aby se mě prakticky cizí člověk dotazoval na tohle? To je pro mě docela intimní... V autě se mi ale přitížilo, nakonec jsem to ale zvládla v pohodě dojet domů. Kolega tam ale nakousnul téma, jestli toho na mě v poslední době není moc a nemám to ze stresu, že tyhle stavy zná od svých dospělých dcer dost dobře. Pátrala jsem v paměti a dopátrala, že má asi pravdu. Jiné logické vysvětlení to bohužel prostě nemá. Během dne jsem omluvila u šéfa s tím, že mám asi virózu (nechtěla jsem se svěřovat s nervama).

Asi toho je na mě opravdu hodně. Nevím jestli jsem tady psala o všem, o něčem určitě ne. Moje účetní kolegyně tam nakonec zůstala i přes výhrůžky přes zkušebku s tím, že tam bude. Práce s ní ale neklape. Je hroznej zmatkář a bordelář, což mě neskutečně znervózňuje. Navíc vím, že mě pomlouvá na každém rohu. Z věřených zdrojů vím, že kdybych věděla, co o mě vyprávěla u místní kadeřnice, pozvracela bych se a už se nikdy do té práce nevrátila. Co přesně to bylo, ale nevím, právě z důvodů, že bych takovou kritiku nezvládla. Už dvakrát jsem si od své účetní kolegyně vyslechla, že "Mám raději držet hubu, nemít blbý poznámky přičemž musím mít neustále poslední slovo...". Taky mám prý já skoro všechno špatně - z posledních dvou uzávěrek mám jsem měla v každé dvě blbosti k opravě z rovných třinácti bodů. To jestli je za měsíc většina chyb z mé strany, tak jsem asi největší trotl pod sluncem. Na jakoukoliv její chybu upozorním já a poradím, jak opravit, nese to špatně a je uražená. Navíc před šéfem všechno otáčí a dělá ze sebe neskutečnou chudinku, jak jsou na ni všichni zlí.
Naprosto ale otočil šéf, který ji prokoukl, jaká je a neskutečně mě teďka drží a za všechno mě chválí (i za naprosté blbosti). Posledně jsem  za ním byla kvůli jednomu problému, který se vyskytl, ale byl rychke vyřešen. Svěřovala jsem se,  že si připadám jako neschopná účetní. Prý "Karolíno, ale vy nejste vůbec neschopná účetní, naopak... vy jste schopná a šikovná účetní, že jste to na míště vyřešila. To si o sobě vůbec nemyslete!" Po těch všech problémech s ním mě tohle naprosto dojalo, ale nebrečela jsem před ním! :-D Navíc o prokouknutí kokegyně ji docela ignoruje, zatímco se mnou vtipkuje a furt mě chválí a to i veřejně, navíc ho nakrlo, když zjistil, jak se mnou ona jedná, a co o mně vypráví. Čím vís se ale takto šéf projevuje, tím víc je napalici s ní trávit většinu šasu svého dne. Takže také ze mě mohl opadnout ten tlak v práci, z chvil, kdy mě šéf zrovna nemusel a naopak narůst nervy, jak to budu zvládat s ní.
Další problém je R. S R. jsme kamarádi už několik let, nikdy jsme se ale moc nebavili soukromě. V srpnu minulého roku se oženil a na začátku března tohoto roku mu manželka odlítla na 3 měsíční kurz do ciziny. Ve chvíli, kdy ona byla pryč mě on začal tahat ven s partou a bavit se tak, jako nikdy drřív. Občas za tuhle dobu měl narážky, ale nikdy  nic, ani pusa... buďte v klidu. Vlastně ani náznak ničeho takového. Na začátku věděl, že já na tom nejsem zrovna teď psychicky nejlíp, a tak mě pomalu začal stavět na nohy. Před týden odlétl za manželkou, poté se vrátí s ní a od té doby se mi neozval. A mě to sebralo, protože už nikdy nebude nic jako dřív. S ním padla celá ta parta, se kterýma jsem chodila ven společně několik let, protože teď se nedokážu koukat na ně spolu... prostě to nejde. Nevím, jestli mu to došlo, co způsobil, ale asi nemám chuť mu psát a zjišťovat to. Jsem nervní, jestli se ozve až se vrátí a jakým stylem.

A může tohle vyvolat stres? Vždyť mají lidi daleko horší problémy a já se tady plácám s tímhle. Zítra jdu po dvou dnech do práce, ta kolegyně přijde až v pondělí, tak tam budu sama. Doufám, že už se mi blbě neudělá a že tohle byl první a poslední zkrat...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna flagg 17. 05. 2017 - 19:00
RE(2x): Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna damn-girl 17. 05. 2017 - 19:16
RE: Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna movies-and-tvshows®pismenkuje.cz 17. 05. 2017 - 19:43
RE: Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna rebarbora 17. 05. 2017 - 21:53
RE: Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna iva 18. 05. 2017 - 01:42
RE: Jak jsem měla dva dny neplánovaného volna boudicca 20. 05. 2017 - 22:59