Jednou bych chtěla být...

29. prosinec 2015 | 17.58 |

Je zajímavé, jak se postupem času vyvíjejí naše životní idoly a co pro nás nebylo důležité, teď je a naopak. Někdo idoly nemá a někdo jich má naopak mraky. Je to dost indivuální věc. Vlastně na stejném principu to funguje i s naším budoucím životem. Někdo chce být princeznou, chlapci naopak třeba popelářem, ale postupem času jdou podobné sny do ústraní. Jsou i tací, kteří chtějí být od dětství třeba lékařem a celý život kvůli tomu dřou a jdou si za tím.

Přesně tak to funguje i s našimi vzory. Já tedy nikdy nechtěla být princeznou, ale spíše jsem snila o tom, že budu veterinářkou a architektou. Až do chvil, než jsem jsem objevila hudbu. O té tady ale dnes zas tolik mluvit nechci. Jako malá jsem neměla vůbec žádné idoly. Mé idoly se utvářely až někdy kolem puberty, ale to je asi tak u každého stejné, tento věk. Prvně jsem chtěla být jako Billie Joe Armstrong (Green Day). Ani pořádně nevím proč, prostě jsem ho milovala a chtěla jsem být jako on. Až po nějaké době jsem to věděla. Vždycky jsem ho brala jako hrozně silnou osobnost, která si jde přesně za tím, co doopravdy chce a neotáčí se na to, jak se to líbí ostatním. Ano, v té době mě díky tomu dost ovlivnil, protože já dnes dělám opravdu to, co jsem posledních pár let dělat chtěla, ale bála jsem se reakcí ostatních, ale jednoho dne jsem se na ty ostatní prostě vyprdla. Velká rána ale nastala ve chvíli, kdy přiznal, že už několik let mám problémy s alkholem a dotáhl to až na léčení. Dá se říct, že se mi díky tomu tak trošku zhroutil svět, protože se ukázalo, že není tak silný, jak já jsem si vždy bláhově myslela. To je ale teď jedno.
Čím jsem ale starší, tím více strkám do ústraní veškeré podobné hvězdy a otačím se ke své rodině, především ke své mamce. Nyní totiž vím jednu věc. Nechci být jako nějaké rocková hvězda, herečka či já nevím kdo. Chci být jako moje mamka, protože to ona je pro mě synonymem dokonalosti. Jednou bych chtěla být pravě tak silná, jako je ona. Chtěla bych umět rozdávat radosti ve chvílích, kdy mi samotné není hej. Chtěla bych i umět podporovat ve chvílích, kdy to potřebuji já sama. Protože přesně taková ona je. Je silná, vždy milující s odhodláním podporovat toho druhého, a také i upřímně říct, když se jí na počínání té druhé osoby něco nezdá. Není to člověk, který by chválil všechno a sedal si na zadek z každé maličkosti. Je přísná, ač ona si prý kolikrát vyčítá, že na mě byla až tak přísná, ale já jí za to miluji, jelikož ve chvíli, kdy mě za něco pochválí a řekne, jak je na mě hrdá, tak já vím, že ona to myslí naprosto doopravdy.

Mám jí ráda hrozně moc. Ze všech lidí na světě úplně nejvíc. Strašně moc si jí vážím a doufám, že jednou budu opravdu jako ona, protože ona je ten vzor.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jednou bych chtěla být... hroznetajne 29. 12. 2015 - 21:20
RE(2x): Jednou bych chtěla být... damn-girl 29. 12. 2015 - 21:24
RE: Jednou bych chtěla být... tlapka 31. 12. 2015 - 12:55
RE: Jednou bych chtěla být... sigrun 02. 01. 2016 - 19:32
RE(2x): Jednou bych chtěla být... damn-girl 03. 01. 2016 - 17:30