Budeme doufat

27. březen 2016 | 15.32 |

Zdravím vás.

Tak mám pocit, že mám zase nějaké svoje "lepší" období. Nová práce. To je fajn, ale to je asi tak všechno. U milion jiných věcí mám prostě pocit, že není můj čas. Aktuálně mi leží nejvíc v žaludku děda. Šel na operaci kyčle a v pondělí to budou dva týdny. Nejdřív vypadalo, že je všechno tak, jak má být. Po asi pěti dnech mu ale z toho začlo něco téct takovým způsobem, že mu museli dát do rány odsávačku, a tak teď chodí s "kabelkou". Pokud to nepřestane do zítra, jde pod kudlu znova, aby se koukli, kde je chyba. Je hned několik variant, co se může dít. Klasický zánět, možná komplikovanější, ale jen zánět. Nebo je alergický na železo/chirurgickou ocel. Prý v mládí nějakou takovou alergii měl a na předoperačním mu nic takového nezjistili, ale kdo ví. Další varianta je, že prostě tělo tu kyčelní náhradu nepřijmulo. To by byl hooodně velkej problém a aktuálně ani nepřemýšlím raději nad tím, jestli je větší problém alergie nebo nepřijmutí náhrady, protože to vyjde asi nastejno. Bohužel mám aktuálně hrozně moc práce, a když nejsem v práci (kde doháním, abych stihla práci předat), tak jsem na kurzech. Dostala jsem se tam tedy až včera. Nemusím vyprávět o tom, že nesnáším nemocnice. Takže před dveřma na oddělení to tam se mnou div neřízlo a celý dvě hodiny jsem se div nemodlila při jakémkoliv dědovém pohybu, aby se mu něco nestalo. Nic ho nebolí a je to asi blbost, ale jak to nemá dobrý, tak tomu prostě moc nevěřím. Nevím, jak to na té kosti drží a vlastně si to raději ani nepředstavuju. Na dědovi bylo vidět, že je hrozně ráda, že mě vidí. Já byla samozřejmě taky ráda, ale ty nervy, co jsem si tam prožívala byly naprosto šílený.

O dalších věcech se mi aktuálně nechce rozepisovat. Třeba jednou... někdy jindy.

Mám toho zase po nějaké době dost...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Budeme doufat hroznetajne 27. 03. 2016 - 19:02
RE: Budeme doufat tlapka 28. 03. 2016 - 15:36