Jednou tak, jindy onak

1. červenec 2016 | 22.45 |

Ahojte!

Tak jsem si dnes konečně opravila svůj aktuálně staronový notebook. Na jaře mu bylo již úctyhodných pět let a načítání trvalo i 15 minut. Rozhodla jsem se tedy pro jeho obnovu - kompletně vyčistit střeva a přeinstalovat. Nejdříve měl jít k jednomu kamarádovi k nim na servis, ale z toho jsem ustoupila, když mi řekl cenu (mimochodem teď se kvůli tomu se mnou asi neba... ať si taky trhne). Poté měl jít k jinému kamarádovi, ale nakonec mi blesklo hlavou, že máme rodinného it specialistu, a tak šel na opravu tam a dnes jsem ho přivezla. Je kompletně vyčištěný, přeinstalovaný a má v sobě nový disk, a tak kompletně funguje jako nový a já se zase pár let nemusím bát letních veder. A to prosím za pouhé dva tisíce (pouze za cenu disku). Krása, ne?!

O tom jsem vám ale dnes povídat nechtěla. Jsem zde kvůli něčemu jinému. Můj život se v poslední době otáčí o 180 stupňů. O tom prvním a druhém už jsem tady před pár dny psala. Dnes budu psát o tom třetím a tím je bydlení. Ne, nakonec nebudu bydlet ve svém vlastním podkroví u babičky s dědou. 1) je hrozný problém sehnat kloudnou půjčku se smlouvou na dobu určitou 2) děda je aktuálně hrozně náladový a naprosto všechno je u něj problém - takže tedy i věci spojené s přestavbou a já mám jen jedny nervy.

Jedno vím ale jistě. Už nechci být doma. Nebaví mě to věčené "Kdy přijdeš?" "Proč tam jdeš?" "Ty ještě nejsi doma? Kdy přijdeš?" "S kým tam jdes?" Dospěla jsem do fáze, kdy mě tohle svazuje, a tak jsem se rozhodla, že doma už nebudu. Měla jsem jít teda do podnájmu k jedné kámošce, to nešlo hned, pak ke druhé, tam bych dělala křena a nakonec mě před týdnem jeden z kolegů ukecával ať se vrhnu na zaměstnaneckou ubytovnu aspoň dočasně. Nejdřív se mi moc nechtělo, ale čím dál víc se mi to začalo jevit jako lepší nápad, a tak jsem si to šla během týdne vyřídit za šéfem, poté doma oznámila, že se stěhuju a dneska jsem podepsala smlouvu o ubytování do konce roku s možností o bezproblémové prodloužení. A bydlet budu příští týden ve čtvrtek.

Zaplatím si měsíčně 3000,- za ubytování a budu mít klid. Mám svůj malinký podkrovní pokojíček s vlastní koupelnou a wc, kuchyň a obývací pokoj máme společné. Prostory budu sdílet se dvěma kolegyněma, které budou snad v pohodě a už se hrozně těším! Jen to nestěhování se budu muset zítra oznámit u babičky s dědou a to bude bolet. To je asi tak to jediné minus, jinak radost veliká. Konečně sama! Navíc seběhnu dvě patra a jsem v práci, takže místo ve 4:45 budu vstávat v 6:15 :-P. Navíc to tam ještě neznám, takže se těším na prozkoumávání blízkého okolí. Od rodiny budu před půl Prahy a od příštího týdně je Praha - Háje moje! :-D Hned na metru, takže koncerty a akce těšte se! :-D Krásné je, že celé tyto prostory se zrekonstruovaly před rokem a je tam všechno fungl nové ve stylu Ikea :-P, a když jsem tam poprvé vlezla, tak mě zaplavil takový ten pocit, že tady jsem správně a mám tady zůstat. Menší problém ale je, že tam úplně moc nejdou návštěvy a do bytu se prochází přes oddělení klientů a tam se moc dobře necítím, a tak se chci vidět až tam budu procházet třeba v noci těcha chodbama... eh :-D

Jo... asi už budu opravdu dospělá... no... ale stejně dělám kraviny a čím dál větší :-D. Až si přičichnu k volnosti... to bude krušný :-D

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jednou tak, jindy onak hroznetajne 02. 07. 2016 - 11:53
RE(2x): Jednou tak, jindy onak damn-girl 02. 07. 2016 - 18:15
RE: Jednou tak, jindy onak tlapka 02. 07. 2016 - 12:09
RE(2x): Jednou tak, jindy onak damn-girl 02. 07. 2016 - 18:16
RE: Jednou tak, jindy onak boudicca 04. 07. 2016 - 23:06