Tak jsem se odhodlala. Díky komentáři u medovníku, takže moc děkuji :). Já bych s ek tomu nedokopala, kdyby mi někdo, že být mnou, tak to sem dá :-D. Povídka je založená na pravdivých faktech... tudíž nic vymyšleného. No uvidíme jak se vám to bude líbit či ne. Určitě na tom konci pochopíte o kom jsme celou dobu psala. Je to tam více než jasný ;D. Dosti povídání... počíst si můžete zde:
BTW: Moc se omlouvám za nesravnalosti v pravopise a gramatice, kdyby něco :(...
V tmavé místnosti bez oken, ale osvětlené se linul zvuk starých rockových pomalých písní. Po jediném oknu, které osvětlovalo celkem velkou místnost plnou nepořádku, stékal déšť. Venku už se měnil den v noc a vládlo takové počasí, že by člověk ven psa nevyhnal.
Mladý muž, víc jak 23 let mu nebylo, seděl v jednom rohu místnosti. Černé, poněkud dlouhé vlasy mu neustále padaly do očí, ale nevšímal si toho. Ostatně, měl práci. Jako každý den v tuto dobu seděl a kreslil, kreslil komixy. Miloval komixy celou svou duší a ze všech stran, bylo jedno jestli je kreslí nebo jen čte. Prostě a jednoduše je miloval.
Avšak, právě zvedl hlavu a podíval se z okna, které se nacházelo proti němu. Zastavil se a přestal kreslit, teď chtěl přemýšlet. Bylo to víc než dva měsíce, co na vlastní oči viděl v New Yorku druhý pád věže obchodního centra. Byl to pohled, na který nezapomene... pohled který ho děsí ještě teď... pohled, jenž ho budí ze spánku každou noc. Pohled, po kterém potom už neusne. Celou dobu od té události mu neustále běhala v hlavě jedna věta, nedala mu spát. Ta věta zněla "Co kdybych v tom letadle seděl já? Co kdybych umřel? Co by se stalo? Proč se muselo stát, že já jsem tuto osudnou událost musel vidět. Pokud existuje něco jako bůh, co mi tím chtěl říct?" Nevěděl to. Nerozuměl tomu. Věděl jen že celý život nechce strávit kreslením komixů. Chtěl dělat něco užitečného. Podělit se o své pocity s ostatními. Jasně, pocity můžete vyjádřit i komixy. Je tam ale ta okamžitá zpětná vazba? Není. Okamžitá zpětná vazba je akorát v hudbě.
Ano! To bylo ono! Bude dělat hudbu, založí kapelu a bude se dělit s lidmi o své pocity. To bylo ono. Přesně to co chtěl, ale napadlo ho to až teď.
Gerard se okamžitě zvedl z pohovky. Ani nezaregistroval, že mu tužka s blokem spadla na zem. Teď neměl čas věci sbírat a uklízet je. Vyběhl z pokoje, vyhledat svého bráchu, aby se s ním podělil o svůj zbrusu nový nápad. On totiž založí kapelu.