Já se mám asi fajn a úplně v pohodě všechno snášim a nikdo už si nevzpomene, že ta kámoška - jedna z mých nejlepších asi ještě leží v nemocnici (nevim jistě... opět se mi nikdo měsíc neozval) a to je další věc. Jak já mám vědět co s ní je, když se mi nikdo neozívá? Nevím jestli z toho mám být už na prášky nebo k vzteku nasraná.
Dneska jsem měla opět "kvalitní" náladu ráno a ta se se mnou táhne i teď. Ráno každej pátek uklízim a dneska tomu nebylo jinak. Vlezla jsem do koupelny, sebrala koš a on mi vyklouzl a všechny ty s*ačky z toho se vysypaly po celý koupelně! To už jsme nevydržela sebrala to z*urvenej poklop koše a vší silou jsem s tím hodila o zem. No samozřejmě, že se kus tý hmoty odštípl... ale ulevilo se mi to jo. Asi pujdu zase s něčím hodit. Proč na mě k*rva musí házet nějaký jeho nezdary, který se mnou ani trošku nesouvisej. NA*RAT! A ROZMAZAT, VELEBNOSTI! Mám toho dost!
A aby toho nebylo málo! V pondělí máme anglickou soutěž, díky jejíž účasti nebudu muset psát zápočtovej test. Kolegyni, co to se mnou dělá jsem několikrát řikala ať mi to pošle co nejdřív, protže to musim přeložit a musim se to naučit. Dneska jsem jí to připomínala. Prý večer... jo večer ještě je... ale já to čekala někdy třeba v 7... né v 10 a sama si to udělat nemůžu, když nevim o čem mám psát. Sakra!
Ať aspoň to jedno dobrý se stane a pak už dám celej život a nikomu si nebudu stěžovat... přísahám...
Znáte tenhle song? "We could be right we could be wron we could be free"... dokonalej... hraje mi tu neustále :P
Foto z DA od anmari