Damn-girl | Jedeme dál!

Ahoj! Furt žiju... jen poslední týde absolutně kvuli učení nestíhám. Dopoledne se člověk naučí, odpoledne odpočívá a večer zase opisuje otázky na další den a snaží se dělat jen to, aby to měl co nejrychleji hotové a mohl jít spát, když vstává schválně v 7 ráno, aby se od 8 člověk mohl učit. I na chudáka Sigrun kašlu a to jsem s ní ještě před týdnem pravidelně kecala. Nedělám to ale schválně, dělám to totiž hrozně nerada a už teď se těším až budu mít čas na tlachání s ní :).

Včera jsem konečně podepsala výpoveď ve Fincentru a světě div se, mám z toho neskutečnou radost. Do kanceláře jsem šla úplně natěšená a odcházela jsem ještě v lepší náladě! :D A aby toho pracovně nebylo málo, tak zítra jdu od 15 hodin na hodinku na zkoušku do Espritu do obchoďáku, který mám jen deset minut od domova autobusem. Není to výhra a je to jen brigáda, ale i tak si říkám, že furt je lepší něco než vůbec nic.

V práci to mimochodem bylo vtipné. Šla jsem do horní kanceláře na recepci vrátit klíče a na recepci tam dělá holčina, kterou jsem tipovala, že může být tak v mém věku a nepletla jsem se :D. Od pohledu vypadala vždycky hrozně sympaticky a mě bylo vždycky trapný jít takhle "loudit" cizí lidi, jestli se budeme bavit :D. Takže jsme se vždycky jen pozdravily a dál nic :D. No a včera jí podávám klíče a ona "Proč?"..."No já, končím." A ona na to "KECÁŠ?! :D" Pravila jsem teda, že opravdu nekecám a ona zas, že se mi nediví, že si vždycky říkala, jak to můžu s vlastní manažerou vydržet tak dlouho :D. No co, slovo dalo slovo a ona pak hned "Pojď na chvilku na balkon." Takže jsme chvilku tlachaly na balkoně a ona pak, jestli bych třeba někdy normálně nešla třeba na kafe si sednou a já že jo. No hlavně, že jsem se vždycky tele tak bála. Poučení pro příště - neboj se oslovit cizí lidi, třeba by se s tebou taky rádi bavili a vidí to stejně! :D

Mám ze sebe dobrý pocit a mamka pravila, že jsem hvězda. Jsem za to hrozně ráda, protože ochvalu jsem od ní neslyšela asi tak půl roku :D. Dostala jsem totiž již konečně posudek své absolventské práce. Vedoucí navrhla 1 - 2 a oponent 2. Čekala jsem horší, takže jsem štěstím bez sebe! :D Jediný co mi oponent  vytknul byly dvě zkomolená jména, špatné zapsání hodnot a blbé očíslování obrázků. Což není teda vůbec špatný a doplňující otázky taky nejsou úplně nejhorší. Takže mám ze sebe radost.
Příští pondělí (2. 6.) mě čeká absolutorium. Co budu povídat. Čím víc se to blíží, tak tím víc se mi nechce a učím se to čím dál míň :D. Hrůza! Stejně se ale furt nejvíc bojim angličtiny a z těch ostatních, tak velký strach nemám. Ale docela si i přesto všechno věřim. Ono mi vlastně nic jiného nezbývá, protože představa, že to budu dodělávat v září a přes léto se učit mě dost děsí! :D

Jinak Maggie je už v pohodě. Prášky zabraly, takže jsem nehorázně ráda i za ní :).

Teď mě akorát čeká oběd a pak žehlení prádla u kriminálek a pak zase učení. nemám to jednoduché! :DDD