Komentáře k článku: Já fakt nevím, jak tohle nadepsat...
mow: Jo, je to divná doba, byl jsem přesně jako ty. Ještě před zhruba týdnem jsem si taky klepal na hlavu a trochu se smál těm lidem. Dnes už se nesměju. Já hypochodr nejsem, viru jako takovýho se nebojím, ale je to depresivní v tom, jak jsme jako společnost zranitelná. Já jsem na vozíku, ven moc nechodím, jsem většinou doma, takže současný stav pro mě v podstatě žádná omezení nepředstavuje.
Spíš jsem měl ze všech těch opatření úzkost, protože tohle za celý život nepamatuji, a myslím, že nic podobného nepamatuje ani podstatně starší generace. Mě se to zatím dotklo jen v tom, že mi zavřeli kebabárnu, bez čehož se obejdu. Ale zároveň si říkám, kam až to půjde a kdy to skončí. A to mě děsí.
Jinak, Kájo, ta pravděpodobnost nákazy je minimální, nebál bych se. Spíš bych měl strach z toho, jak dlouho dokáží lidi v tomhle provizorním režimu fungovat.
---
mow.pise.cz
damn-girl: Děkuji za uklidnění! Přesně, to uzavření je zvláštní. Sice šije celá země roušky, ale jeden druhého se bojí. Jeden z druhého má strach. Navíc tedy, což jsem do článku zapomněla napsat - bojím se i o své prarodiče. Ti už riziková skupina jsou a rozhodně by to nejspíš sranda nebyla. Výborná kebabárna se vždy hodí! Mám raději v chlebu nebo v tortille? :-D A česnekový dip? :-D
Snad to nebude trvat půl roku až rok, jak někteří straší. Pokud se ale nic jiného nebude dát dělat, stejně to budeme muset nějak vydržet. Je zvláštní, kolik samozřejmých věcí vlastně teď vůbec samozřejmých není :-/
mow: Přesně. Tak prarodiče by asi nikam chodit neměli. Někdo by mohl namítnout, že jsme jako společnost příliš rozmazlení, zvyklí na určitý standard, a přesně jak píšeš - ona ta svoboda není samozřejmost a vážit si víc obyčejných věcí, které ve světle událostí v posledních týdnech zas tak samozřejmé nejsou.
Kebab v krabičce čili maso, hranolky a troška zeleniny. Tortilový je taky moc dobrý, ale nejradši mám krabičkový. A nic pálivého, takže dresink bylinkový*smich*
---
mow.pise.cz
damn-girl: Tak takhle v krabičce jsem ho ještě neměla. Budu muset také vyzkoušet. Jen co ho otevřou! :-D Také máme už dva oblíbené stánky, kam chodíme a je fakt výborný :-)
boudicca: Káji, jak já jsem normálně hodně optimistický člověk, tak na stávající situaci taky žádná pozitiva nevidím. Vidím jen to, že mi kvůli pandemii nenastoupí výpomoc, takže se z toho můžu na home officu zbláznit, že jsem celý den zavřená doma bez kontaktu s okolním světem, že mi už po týdnu zoufale chybí pohyb a příroda... Když kolem osmé večerní končím s pracovními záležitostmi, nemám náladu vůbec na nic. A do toho ty zprávy.
Inu, držme se a snad to brzy odezní. :)
damn-girl: Myslím, že tohle dokáže rozházet i normálně veselou povahu. Přijde mi už dobrých půl roku, že se s přírodou něco děje, že se nějak mení, ale tohle je tedy asi zatím ta největší transofrmace. Myslím si (nebo aspoň doufám), že se díky tomu spousta lidí změni a začne na svůj život včetně svých hodnot koukat trošku jinak.
myfantasyworld: Ano je to divná doba. Hodně lidí si klepala na čelo a divila se lidem, co to řešili. My jsme to taky řešili, ne však přehnaně a bohužel jsme si také nekoupili respirátory nebo roušky, ale pravda je, že byl problém je sehnat ještě, než se to tu tak rozjelo.
Všude je taková zvláštní atmosféra. Ve městě moc lidí nechodí, včera ani v Alberz nebylo moc lidí. Jak píšeš, nikdo se s nikým nezdržuje.
A co se týká zavření doma - jdu akorát do práce a pak domů. Nevadí mi být doma, ale je to i tím, že máme balkon a dvůr a navíc bydlí náav baráku více. A chápu, že v paneláku nebo když je člověk sám je to dost náročný. Drž se a doufejme, že to brzy skončí.
U nás je problém, že zavřeli pohotovost pro dospělé i pro děti a musíš jet do vedlejšího města a jeď si někam v tomhle případě. Budeme doufat, že nikdo to nebude potřebovat.
damn-girl: Moje mamka také šije aktuálně roušky. Já nešiju, ale aspoň jsem jí byla koupit dalčí látky, protože švadlenku mám kouset od baráku. Sehnala jsem růžovo-bílou látku, takže budu mít slušivou roušku :-D. Zavřelo spousta lékařů. Moje teta je obvodní doktorka, ale stále ordinuje. Nechce v tom lidi nechat samotné, rozdává svoje jednorázové roušky, když je potřeba a mamka jí a sestřičce šije do ordinace látkové.
rebarbora: Byla jsem na tom stejně jako ty, dokonce jsem kolegyni rozmlouvala, když si chtěla pro celou rodinu objednat předražené roušky z internetu *zed* Jakože to přece nebude tak zlé, ne? Vůbec mě nenapadlo, jak to tu bude jen za pár týdnů vypadat a že budu dřepět zavřená doma :( Ale jsem za to taky ráda, nechtělo by se mi cestovat městskou :( Myslím, že jsi to docela vystihla s tím, jak je to divné a smutné zároveň, a samozřejmě i trochu děsivé :( A čím je venku hezčí počasí, tím víc mi ta izolace leze na mozek :( Ale bude líp a jednou to určitě skončí, jenom vydržet *modla* *modla* *modla*
damn-girl: Ve chvíli, kdy je nejvíc sluníčka, tak já nejvíc trpím. Hrozně jsem se těšila, až přejde zima a já budu moct být venku, že budeme jezdit na výlety, zkoumat kavárny a okolí kolem Prahy a co z toho? Sedím doma, protože se nikde nic nedá. Když už jsem náhodou musela MHD a projížděla tou prázdnou Prahou, kdy je většina obchodů zavřených, padal na mě neskutečný splín.
lvice: Hypochondrii zahoď!
Buďme rádi, že člověku dovezou na co si vzpomene. A máme milion možností, jak zůstat v kontaktu s rodinou, kolegy a vůbec okolním světem. Je to průser, co se děje, ale pořád si žijeme v luxusu.
damn-girl: To se snadno řekne! :-D Vím, že máme spousty možností, jak se kontaktovat. Po messengeru jsem v kontaktu se spoustou lidí, ale nějak mi hrozně chybí celkově ten ruch lidí kolem mě. Rozhodně máš ale pravdu, ještě furt je to luxus, jak můžeme žít :-)
tlapka: Jsou to podivné časy. Několikrát denně si představuju, jak o tom všem budu jednou malé vyprávět.
Ponorce rozumím. Já jsem doma od Vánoc, z toho dva měsíce vyloženě v posteli. Těšila jsem se, že v půlce šestinedělí se uvidím s nějakými kamarádkami a vyrazím ven s kočárkem... A ejhle. *zed*
Ale my to přečkáme a jednou o tom opravdu budeme vyprávět jako o zvláštní zkušenosti, kterou jsme nechtěli. *mala*
A držím palce s novou prací!
iva: Přesně!
Konečně se na mě někteří jedinci přestanou vytahovat s uhelnými prázdninami :-D
damn-girl: Myslím na tebe často, ještě s novorozencem. Držím pěsti. Chápu, že jste určitě doma, ale to být doma, z toho je člověk po pár dnech na hlavu. Tak to také zvládejte. Já se moc těšila na jaro, na výlety, pozorovat, jak se rodí příroda... prd z toho :-D
hroznetajne: Já bych to tak černě neviděla, to pomine. Nic netrvá věčně, neboj se. Jenom vydržet a nenechat se strhnout všeobecným strachem a panikou (která jakože není, ale ve skutečnosti je, haha :D). Opatření jsou důležitá, ale nesmíš si z nich přivodit sama depresi, což se samozřejmě snadno řekne :D. Vždyť on ten neustále se opakující pracovní život taky není bůh ví jak úžasný :-).