My děti ze stanice ZOO - Ch. V. Felscherinow

6. srpen 2017 | 16.51 |
› 

My děti ze stanice ZOOBěhem té dovolené je čas, chuť i energie, to má za následek jen to, že mám dočtenou další knihu. K téhle jsem se vracela po letech a stejně, jako před lety, mě nezklamala. Tak jdeme se na ní kouknout?

My děti ze stanice ZOO - Christiane Vera Felscherinow

Originál vydání v roce 1978 (2005)
Nakladatelství Oldag
Přeloženo Zuzanou Soukupovou z německého originálu Wir Kinder vom Bahnhof ZOO
Počet stran 262

Malá Christiane žije se svými rodiči na německém venkově, kde je obklopená spoustou zvířat, které tak miluje a jsou pro ni vším. Jednoho dne však její rodiče podniknou zásadní krok, pro lepší život a postupně se přestěhují do Berlína a do prostorného bytu, kde Christianě a její sestře slíbí nádherné pokojíčky, ty se ale nikdy nestanou skutečností. Jejím rodičům se totiž s podnikáním s vlastní seznamovací kanceláří nedaří, a tak se brzo přestěhují do menšího bytu. Mezitím její otec, čím dál víc propadá alkoholismu a svůj vztek či neschopnost si vybíjí na ní a její mladší sestře, jejich matka tomu všemu jen zoufale přihlíží, jednoho dne se ale rozhodne pro zásadní změnu, svého manžela i s dětmi opustí a vrhne se do náruče o dost mladšího přítele Klause. Christianu tedy čeká stěhování. Tentokrát už nemusí čelit otci, ale novému matčinému příteli, který s dětmi neumí vycházet a především nesnáší jejich zvířata. Po několika neshodách se její mladší sestra rozhodne vrátit zpět za otcem, a tak Christiana tentokrát zůstává opravdu sama a opuštěná, protože její matka na ni nemá kvůli práci a dalším problémům čas.
Zanedlouho se ale ve škole spřátelí se svou spolužačkou Kessi, ta ji představí svým přátelům v klubu, kde začne trávit veškerý svůj volný čas. V tu chvíli ale ani Christiane netuší, jak moc pro ni bude v jejím následujícím životě tento krok tak zlomový. S novými kamarády si rozumí, postupně zjišťuje, že takřka všichni pochází z dost podobných rodinných poměrů, aby ještě více zapadla, začne společně s nimi kouřit hašiš. U toho ale nevydrží a po nějaké době přejde na polikání všech různých pilukek a potkává nejdřív svého prvního přítele, poté druhého. Ani u polikání pilukek však nevydrží a začne nejdříve šňupat a poté užívat nitrožilně heroin. Právě v tento moment se roztáčí nekonečný koloběh drogové závislosti a všech útrap s tím spojených, jako několikrát léčené žloutenky, potyčky se zákony, nesčetně pokusů o odvyknutí drogy, partnerské i přátelské neshody, ale samozřejmě i prostituce.

Celá kniha je autobiografickou zpovědí nezletilé berlínské žačky ze 70. a 80. let. Během celé knihy je krásně čitelná celá psychologie drogově závislého, ale i jeho blízkých osob, protože v několika kapitolách vypráví celý příběh i její matka z jejího úhlu pohledu.

Poprvé jsem knihu četla ve svém pubertálním věku, což už je několik let zpět. Poté ještě jednou a naposledy jsem ji četla nedávno. I tak mě ale čtení moc bavilo, právě kvůli tomu, jak je to celé autentické a jedná se o reálný život. Asi by nebylo naškodu zařadit na školách tuto knihu do povinné četby.

Hodnocení: 5/5
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: My děti ze stanice ZOO - Ch. V. Felscherinow tlapka 07. 08. 2017 - 16:44
RE(2x): My děti ze stanice ZOO - Ch. V. Felscherinow damn-girl 12. 08. 2017 - 22:15