Poslední dvě příhodny snad musí mít samostatný článek. Bude to na téma "Záškodníčci z údržby". :-D O tom, jací to kolikrát dokážou být miláčci (
Večerka u Karol
V týdnu si přijdu ráno za údržbou na chvilku sednout, do dílny a okamžitě mi podávají telefon s komentářem "Hele, tuhle večerku u nás teďka otevřeli v Měcholupech!" Beru si tedy plná zvědavosti telefon do ruky a sleduju video - obchod, v něm plné regály takových těch japonských potravin s textem v jejich jazyce... střih... paní dává do košíku zboží a v přenosném košíku se po vložení zboží automaticky hnedka načítá cena... střih... dotyková pokladna, paní vloží zboží do přihrádky, která se automaticky přesune jinam a celý nákup se sám vyklopí do nákupní tašky... konec videa. Ostatním už by došlo, že si z člověka pánové dělají dobrý den, ale mě? Mě ne! Vracím telefon, vyvalená jak taras a povídám "Ty bláho, to je hustý! A kde to tam máte v těch Měcholupech?!" Pánové mrtví smíchy... já pak taky :-D
Dej to pryč!
Když jsem tady posledlě lovila toho pavouka, tak jsem to druhý den vyprávěla údržbě v práci. Uplynul týden a já si tak ve čtvrtek sedím u nich v dílně. Najednou se zvedá hospodář, odchází a za chvíli se vrací s rukama, jako když v nich něco nese. Míří si ro rovnou ke mně a povídá "Jsem venku našel pavouka. Tak ti ho nesu! Hele!" Já začínám propadat panice, prakticky vyskakuju ze židle a zvýšeným direktivním hlasem povídám "Dej to pryč! Ne, ne, ne! Okamžitě to dej pryč!" Hospodář ruce otvírá a dělá, že to na mě hází. Nejdřív se cukám stranou a pak mi dochází, že v těch rukách nic nemá, ani neměl. Osazenstvo opět leží smíchy a já nakonec také se smíchem příjám :-D. V pátek jsem ho ale kárala, že má teda u mě vroubek, konstatoval, že na příště to ještě dotáhne k dokonalostí a pavouka si nakreslí fixou na ruku. Tak to jsem sama zvědavá! :-D
Možná by se někdo naštval, ale furt se uklidňuju tím, že pokud mě kočkují, tak mě mají vlastně rádi a za to já mám pak ráda je :-D. A co je lepšího, než se uměz zasmát sama sobě? Zjišťuju, že to je docela dar :-D.