boudicca: Jednu dobu jsem měla po téměř každém jídle křeče, pak už se i jen stačilo více napít. Hypochondr jsem byla přesně do doby, než mi doktorka zjistila poškozená játra po neléčené mononukleóze. Takže s tím klidně někam zajdi, aspoň budeš vědět, jakému jídlu se vyvarovat a třeba budeš klidnější, když ti doktoři potvrdí, že je to jen závada psychického rázu. Googlit si příznaky nikam nevede, všechny symptomy dle vyhledávačů stejně vedou k rakovině.
damn-girl: Játra? to je dost vážný. Jak s tím teď funguješ? Přesně, všechno je rakovina a pak jsem správně vyděšená ještě víc
iva: Ty jsi neuvěřitelný zvíře
Jak psala boudicca - napřed to vem přes felčary, psychiatra odlož na později
damn-girl: Já? Zvíře? proč? Zatím vypadá, že se to uklidnilo. Nasadila jsem dietu a musím říct, že dva dny mi už blbě nebylo, ale stále se dost pozoruju, žj, kdyby náhodou!
iva: Víš, co má paranoidní hypochondr vytesáno na náhrobku?
JÁ JSEM VÁM TO ŘÍKAL!!!
outcry: To si akorát vsugerováváš... Já jsem jednou měla zpoždění a nervovala jsem se, že jsem těhotná (i když jsem barala antikoncepci), takže jsem googlila, pak mi bylo celou noc na zvacení a jakmile jsem to dostala, tak všechny symptomy odešly. Zajdi k lékařce.
damn-girl: O diagnóze zvané těhotenství i přes antinu, kterou beru dobře, bych také mohlá psát dlouhatánské příběhy!
myfantasyworld: Ono to kolikrát může být jakýkoliv problém a jakmile je ti pořád špatně, je lepší to řešit, může to být stresem, taky mi to říkali a něco na tom bude, od odchodu od mého bývalého mi začalo být lépe, ale já to měla spojený i s tím, že mi nedělalo dobře mléko, doktorka mi brala krev a zjistila, že tam mám v krvi jen menší rozdíl v hodnotách na laktózu, měla jsem to vysadit a po čase přidat zpátky sýry atd., tak jsem to udělala, jenže jogurty, mléko, zmrzliny mi nedělaly dobře, tak jsem se na to vykašlala a do jídelníčku to nezařadila, teď je mi o dost líp, jen občas něco sním, co mi nesedne. Ale myslím si, že to hodně bylo spojený i stresem.
Tátovi třeba zjistily vředy, takže určitě bych neměla strach zajít si k doktorovi.
damn-girl: Vypadá to, že už se to dost uklidnilo, tak snad to vydrží U mléčných věcí jsem zjistila, že mi problém nedělají jen v případě, že na ně mám opravdu chuť.
sayonara: Jsem hypochondr, mám syndrom studenta medicíny (o které nemoci slyším, tu si diagnostikuju) a kdysi mi bylo blbě docela dlouho. Z nervů. Vyřešila jsem to tak, že jsem se naučila rychlorelaxaci.
damn-girl:
... taky dokážu mít všechno, co se kolem mě jen lehce otře xD... to jsem se docela uklidnila, že v tom nejsem sama
tlapka: Hlásím se do klubu. Mám být po kom - moje babička, vážení, měla jistojistě i tu prostatu. Ale kam se hrabu na svého přítele. Ten už to dotáhl až k holteru.
rebarbora: No nevím, jestli jsem přímo hypochondr, ale dost často si dělám autodiagnózu A bohužel dost často úspěšně, na rozdíl od lékařů
Nejsmutnější je, když se začneš doktora vyptávat proč to jako tak je a co se s tím dá dělat jiného kromě braní léků a on na tebe kouká s tupým výrazem a pak ti odpoví, že to vlastně nikdo neví proč, že to tak prostě je
Tomu se říká odborník, což? Z fleku bych mohla být doktor
Takže moje slabost je rozhodně nedůvěra k felčarům
A bojuju s tím tak, že k nim chodím co nejméně
Ty to budeš mít od nervů, uvidíš, že až se uklidní a usadí situace v práci a tak, s odlehčovací dietkou se to srovná