TOP 5

Další měsíc nám utekl jako voda, a tak je ten pravý čas pustit se do hudební top 5. Takže, kdo chce vidět, co mě za poslední měsíc zaujalo nejvíc, může číst dál. Kdo ne, může to teď s klidem na duši zavřít a putovat na jiný blog :-D. Nechám to na vás ;-).

Hollywood Undead - Riot

Hollywood Undead už v mém měsíčním žebříčku byli několikrát. Po delší odmlce jsou tady zase. Tentokrát ale díky koncertu, který tady měli začátkem února. Viděla jsem je tedy už dvakrát, naposledy právě teď v únoru. Stejně jako poprvé, ani tentokrát mě absolutně nezklamali. Jsou plný energie, mají spíš ostřejší hudbu, která se míchá především s rapem a rockem. některé písničky jsou spíš hip hopové (jako právě tahle), nějaké jsou naopak víc rockovější.
Tahle byla v koncertním podání naprosto skvělá a utkvěla mi, tak moc, že ji od koncertu nemůžu vyhnat z hlavy. Hrozně se mi líbí ten ostrý refrén míchaný s elektronikou. A celé jejich nejnovější album Five je pecka od začátku do konce! :-)

Depeche Mode - John the Revelator

V lednu jsem byla po třičtvrtě roce na jejich koncertu, hned na to jsem četla biografii Davida Gahana a hlavně ta zapříčinila, že jsem se k nim hudebně dost vrátila. Především k jejich novým deskám. Jsem asi špatný fanoušek, ale narozdíl od většiny se mi líbí jejich novější tvorba, která je pro mé uši prostě melodičtější. Nejvíc právě miluju Playing the Angel, ze které je i John the Revelator. Mám tu písničku moc, moc ráda už od prvních chvil a úplně jsem na ni x let zapomněla. teď je ale mým krásným společníkem. Je neskutečně energická, jako zbytek cd.

Will.i.am feat. Eva Simons - This Is Love

Tohle je poměrně stará hitovka, která frčela rádiovým éterem snad nonstop. Je ale neskutečná! To spojení ženského a mužského vokálu tam je neskutečně, stejně jako o to piano na začátku, a to jak to celé graduje je neskutečné. Je to přesně ten popovo-taneční styl, který mně prostě nevadí a mám v něm hned několik ovblíbenců. Tohle je ale moje velká srdcovka! Stejně tak mám i moc ráda The Black Eyed Peas.

Billy Talent - Leave Them All Behind

Ať už si pustíte jakékoliv album od kanadským Billy Talent, zjistíte, že všechny zní prakticky úplně stejně. Takový ten klasický punk rock s vysoko posazeným hlasem. Prakticky,pustíte-li si od nich první desku nebo druhou, ani jedna vás nezklame. Billy Talent je právě přesně ta kapela, která hraje neustále to samé furt dokola - stejně jako Nickelback (ne, že bych si je taky občas nepustila). Narozdíl od nich mě to ale daleko míň irituje a vlastně jsou moje srdcovka, jejichž koncert jsem navštívila už několikrát a šla bych zase. Bohužel jsem o stříbro prohráli s Kanadou, a tak u nás zadarmo nezahrají, jak avizovali na posledním koncertě a den před zápasem toto tvrzení potvrzovali.
Tenhle song je pro mě silně motivační a za posledních několik dní mi hrál nesčetněkrát. Možná mi to na konci roku Spotify vyhodnotí, jako njednu z nejpřehrávanějších písniček :-D.

Mandrage - Endorfiny

Bohužel se Endorfiny nejsou na Youtube - jen koncertní záznamy z telefonů a ty sem dávat nechci. Musí tedy stačit Spotify.

Po Motýlech, které někteří lidé prostě nemusí :-D (Tlapko? :-D) tady máme další písničku z jejich nejnovějšího alba Po Půlnoci. Tentokrát Endorfiny. Chytla mě až na několikátý poslech a v první chvíli především díky textu, pak přišla i náklonnost k hudbě... poté přišla i láska, kté foukací harmonice, která tam zní!

Tak! teď můžete říkat (spíš psát :-D), jestli vás něco zaujalo nebo nic. Budu zase ráda za vaší zpětnou vazbu. Teď už jen pohodový sobotní večer všem! :-)