Rozesmála sebe vlastní nešikovností

Dobré odpoledne vám všem!

Minulý týden jsem se rozhodla, že když chci jíst zdravěji, tak potřebuju domácí vajíčka. Shodou okolností máma dostává od kamarádky. Jelikož jsem se domu přes týden nedostala a mamka šla dnes do práce. Domluvily jsme se tedy, v kolik přesně k ní přijedu, abychom se pak šly společně najíst a ona mi dá ty vajíčka. Zase jednou jsem se ráno probudila s tím, že mi to docela sluší a stímto pocitem plná optimismu jsem se vydala na cestu. Určitě to znáte sami, jdete a prostě ten den sami v sobě cítíte to sebevědomí, jak vám to sluší.

S tímto pocitem jsem se od autobusu vydala na metro, když přijelo, ladně jsem nastoupila do jednoho z vagónů a ujala si sednout. Zahlédla jsem ale, že na místo o třech sedačkách se hrne rodina s dítětem, a tak jsem se usmála a přenechala jim mnou vybrané místo. Otočila jsem se čelem vzad a zahlédla dva sedící, poměrně hezké objekty. Udělala ještě dva kroky s tím, že ladně projdu a posadím se naproti... No mi ale bohužel nevyšlo, jelikož při tom ladném procházení jsem si nevšimla takové té tyče k držení, která je vždy naproti dvěřím. Už nemusím říkat víc... prostě jsem do ní s plnou parádou narazila. Nějak ale neumím fňukat sama nad sebou a hrozně jsem se rozchechtala, udělala ještě pár kroků, sedla si a zadržovala vlastní smích. Pánové si buď nevšimli nebo dělali, že nic nevidí, ale já měla dělat sama co se sebou, abych se nerozesmála opravdu na celé kolo. Nakonec jsem to ustála, ale potutelně se usmívám sama nad sebou. Tyhle nehody jsou u mě totiž naprosto normální a mě to vždycky hrozně pobaví, jak dokážu být nešikovná.

Jestli mám teda působit na mužské objekty, jako zranitelná laň, tak tentokrát se mi to povedlo se vší parádou :-D. Co myslíte? :-D