Damn-girl | Můj svět

Řecká mytologie braná ve škole mě nikdy nebavila a byla pro mě utrpením. Nikdy jsem vlastně ani netíhla k jižním přímořským státům. Za to severské chladné země, to je jiná. Když jsem pak

Je sobotní večer. Sedím se sklenkou bílého a čekám na Lásku nebeskou na jedničce. Drahý je na víkendové návštěvě u rodiny za Prahou a já si řekla, proč bych si zase jednou nezkrátila chvíli a něco vám o sobě nenapsala.Asi nebude nic úplné nového, ale veškerá pozitiva se rozlévají do všech možných stran.

Řekla bych, že to nejhorší

- Navštívili jsme restauraci U Matěje, kde jsem také poznala další část jeho rodiny a dopadlo to, jako moc fajn večer. Navíc tuhle restauraci vlastní pan Punčochář, který byl porotcem v pořadu Masterchef. Byl to takový můj sen, tuhle restauraci navštívit. Když pak můj drahý přišel s tím, že půjdeme zrovna sem, byla jsem nadšená! Musím říct, že to byl fakt zážitek, navíc jsme pana majitele potkali hned u vchodu. Dávala jsem si naprosto úžasného pstruha, ochutnala kaldoun a hruškový závin s naprosto božskou řebíčkovou zmrzlinou. Obsluha byla bez chybičky a musím říct, že bych se tam zase někdy ráda koukla a ochutnala něco dalšího z jejich menu.
- Zakoupili jsme vstupenky na Kabáty, kteří budou koncetovat za rok. Byla jsem na nich poprvé letos v létě a stálo to za to. Opravdu moc jsem je chtěla vidět znovu.
- Do kin se dostal nový film Le Mans 66. Závodní o autech, podle skutečné události. Jestli mám nějaké filmy opravdu ráda, jsou to právě ty založené na reálných základech. Už dlouho jsem nevěděla až takhle dobrý film.
- Dostala jsem novou pracovní nabídku. Spíš se jedná o menší přivýdělek, ale i to se počítá. Na první dobrou formou barteru a pak se uvidí. Budu psát tématické články pro kosmetické studio, kam chodím na nehty. Uvidíme, jak to půjde. Je to pro mě něco úplně nového a zároveň opět nějaká nová výzva, kterou se chci alespoň pokusit pokořit, jak nejlépe budu umět.
- Během listopadu jsem byla hned dvakrát v kině. Já, která se tam vždy ukázala, tak jednou ročně. Tentokrát jsem byla s mamkou. Navštívily jsme dokumentární a zároveň koncertní film o Depeche Mode. Záběry z koncertů a navíc zpovědi šesti fanoušků, o jejich životě, a jak k téhle kapele vůbec přišli a co pro ně znamená.
- Díky filmu Depeche Mode jsem přišla k tomu, proč tolik miluju hudbu a proč zrovna to je můj středobod vesmíru. Došlo mi, že právě hudebníci jsou ti, co ve velkém ventilují svoje pocity a nutno uznatm že málo kterých měl jednoduchý život. Jejich cesta nahoru nebyla jednoduchá. byla spíš trnitá a vlastně u mnohých z nich stále je, protože bojují se spoustou démonů uvnitř sebe. Miluju je právě, protože ty pocity ventilují a díky nim nemám pocit, že v tom jsem sama a mám neustálou potřebu se v životě posouvat dál, i když to třeba zrovna nejde.
- Udělala jsem si po dlouhé době radost a koupila si zase nějaké ty knihy. Tentokrát dvě. Obě dvě od Markéty Lukáškové - InTyMně a Pandu v nesnázích. Jsem zvědavá, jaké budou, ale její prvotina, Losos v kaluži byl skvělý.

A zapomněla jsem vám sem posledně dát fotku s tím Mustangem, tak to napravuju až teď, ale chci jí tu mít O:-)...