Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman
Nakladatelství Host
Přeloženo Jitkou Herčíkovou ze švédského originálu Min mormor Hälsar Och Säger Förlat
Vydáno 2015 (originál 2013)
Počet stran 424
Žánr Román
Příběh začíná na policejní stanici, kde se ocitla malá Elsa se svou bláznivou babičkou uprostřed noci. Elsa je sedmiletá cácorky, která se odlisuje až moc od svých vrstevníků Nemá žádné kamarády, ve škole ji šikanují a ředitel školy říká, že to je pouze její vina. Její nejlepší kamarádkou je právě babička, která jí už od útlého dětství vypráví pohádky o Miamasu a mrakoních. Jednoho dne ale Elsa zjišťuje, že má babička rakovinu a brzo na to umírá, a tak zůstává ve svém světě sama, opuštěná. Má sice mamku, ale ta čeká jejího sourozence a moc jí nerozumí. S umrtím babičky ale musí Elsa začít odkrývat pravdu, ukrytou v babičinných pohádkách, a tak začíná to pravé dobrodrůžo.
Jak už jsem psala na začátku. Čekala jsem totální oddechovku, nakonec se nekonalo. Lituju toho? Ani náhodou! Backman opět uměl dokonale vykreslit charaktery jednotlivých postav. Dokázal ukázat tu prohlubeň mezi jednotlivými generacemi. Byl vtipná, ale i dojemný zároveň. S Elsou začnete soucítit hned, stejně jako s každou další stranou budete milovat její babičku. Uděluju i další pomyslné body, kdy babička zakomponovala pohádku do reálného života. Příběh je od samého začátku dojmený, slza vám ukápne už na prvních stránkách, i tak je však nacucaný neumírající nadějí, že vše dopadne dobře, protože pohádky prostě špatně nekončí. Svou schopnost psát předvedl Backman se svou prvotinou, Muž jménem Ove, kterou jsem četla před lety a neuvěřitelně si mě příběh získal. Ani tento mě nenechal chladnou. Už teď vím, že od Backmana si přečtu i další knihy, že už jich několik na svém účte má. Musím říct, že knihu vřele doporučuji, asi se najde málo kdo, komu by se příběh a jeho zpracování nelíbilo.