Damn-girl | Život bez limitů

"Mysl nemá hranic, kromě těch, které si sami vytvoříme."
- Napoleon Hill

Sedím tady na sedačce v obývacím pokoji. V prostoru kuchyňského koutu mi svítí bodovky a nade mnou svítí jen světýlka. Naproti mně na poličce hoří  svíčka s jedním z mých oblíbených vosků Yankee Candle (právě tam mám vůni Snow In Love) a je tady pohodlné příšeří. Na hlavě nmám sluchátka, ve kterých mi hraje Spotify s přednastaveným playlistem Evening Chill a vládne tu neskutečná pohoda.

Uvažuju nad něčím, nad čím uvažuju už asi třetí den a zase mi jednou něco začíná docvakávat něco, co jsem doposud neviděla, ale jedny dveře mi tak otvírají tisíc dalších dveří, možná rovnou tisíce.

V neděli jsem se bavila s trenérem. Možná ani nebavila, bavil se on se mnou nebo mi možná jen oznamoval jednu z věcí. Nevím, jak jinak to říct, protože já většinu toho času spíš mlčela. Ten monolog vypadal asi následovně:
"Candy, já bych ti chtěl něco říct, ale ty se asi naštveš, ale já ti to musím říct." Trvalo to asi pět minut, než jsem ho ukecala k tomu, co mi chce vlastně říct a několikrát během toho jsem slíbila, že se na něj opravdu za to nenaštvu. Takže pokračoval dál. "Víš, já vidím, že ty dokážeš vždycky všechno, co si umaneš, že si za tím neskutečně jdeš a nepustíš se toho, nevzdáš to. Víš, já jsem si všiml, že bojuješ s angličtinou. Nepřemýšlela jsi nad tím, se jí začít věnovat? Najít si nějaké doučování nebo já bych tě doučoval. To se nějak vymyslí, ale je to hrozná škoda to nechat být."

Kdo ví, jestli se té angličtině začnu věnovat nebo ne, To asi teď není tov nejdůležitější. Důlěžité je, co mi kvůli tomu došlo. Často říkám "Nemůžu začít dělat tuhle práci, protože neumím dostatečně dobře anglicky." Je to ale čí chyba, že tu angličtinu neovládám? Moje! Samozřejmě, že moje. Limituje mě to v něčem? Ano, limituje mě to a v dnešní době dost. Mlůe tenhle limit zbořit někdo jiný, než já? Může ho věřešit někdo za mě? Staví mi tenhle limit někdo jiný? Ne, ne a ještě jednou ne!

Tenhle limit jsem si vytvořila sama. Sama ho tedy i můžu nechat zmizet. A tak to můžu udělat se vším na světě! Nevím, na co jsem doposud koukala, ale vlastně mi teď dochází, že já sama sobě stavím limity. Dělá to každý člověk. Jenže mě teď došlo, že jak jsem si sama veškeré limity vytvořila, stejně tak se jich dokážu i zbavit. Vlastně můžu dokázat všechno, co chci a že mě nic nemůže zastavit. Můžu se zastavit jen já sama, ale nemůže mě zastavit nic jiného. Musím říct, že když mi tohle došlo, bylo to, jako kdyby ze mě spadlo zase něco těžkého a já se musela sama pro sebe zase jednou usmát. Otevřela jsem jedny ty dveře, ale díky těmhle dveřím vidím neskutečné množství dveří, které můžu otevřít, když budu chtít, protože mám od všech dveří klíče. Jen je na mě, pro jaké klíče se rozhodnu.