Přežité svátky a kočičí mučení

Tak jsem ve zdraví přežila svátky a zítra "hurá" na dva dny do práce. Upřímně doufám, že si to tam půjdu jen odsedět a nic urgentního se dít nebude. No, ale abych se potom nedivila. Ve chvílích, kdy si to takhle hezky plánuju to pak většinou takhle vůbec nebývá a je to blázinec od začátku do konce. Snad ale bude dobře, snad se to bude dát přežít.

Co se svátků týče, tak ty jsem si nakonec dost užila. V neděli jsme s partou odpoledne byli na sushi a poté jsme jeli ke mně, kde jsme si vařili svařáčky. Já to opět přesvařáčkovala, a tak mě na Stědrý den bolela ráno trošku hlavička... na kňourání ale nebyl čas. Ještě před Vánoci jsem jednomu chlapci z Twitteru slíbila, že se za ním stavím na Staromáku na stánku na svařák. Hrozně se mu totiž líbil ten můj obrázek s kosmonautem a bude si ho nechávat udělat na triko. Měl šichtu právě přesně na Štědrý den, a tak jsem mu chtěla zlepšit náladu a rovnou jsem mu jako dárek pobalila svůj domácí pečený likér, domácí pečený čaj a cukroví, které jsem pekla. Radost mu to udělalo ohromnou a mě asi ještě větší, že jsem někomu tenhle den v roce mohla o tolik vylepšit. Od odpoledne jsem byla už u našich. Klasicky jsme se šli projít, udělali večeři - u nás se klasicky dělá bramborový salát, kuřecí řízky, obalovaný kapr a řízky z panenky. Před sedmou večerní brácha dojel pro babičku s dědou a šlo se rozbalovat dárky. Druhý den odpoledne jsem už jela domů a hned večer zase odjížděla za partou, kde jsme si také měli předávat dárky. Pak už následoval dnešek, který jsem z první části strávila na brigádě úklidem a na oběd jsem opět přejížděla k našim, kde byl oběd se zbytkem další rodiny a opět rozdávání dárků.

Nebudu lhát, ale na ti dnešní svíčkovou jsem se těšila daleko víc, jak na salát s kaprem. Abych to upřesnila - já miluju bramborový salát a kapra, ale nějak jsem měla větší chuť na tu svíčkovou, protože mamčinu výbornou svíčkovou jsem určitě půl roku neměla!

Ježuch byl bohatý. Mé domácí dary udělaly radost. Likér je už skoro vypitej a to ho dohromady byly dva litry :-D. Největší radost mi udělal mlýnek na maso, který jsem si moc přála. Chtěla jsem takový ten klasický manuální na kličku a ten teď mám, takže můžu započít trénink  domácích burgerů. Ohromnou radost mi udělala i powerbanka, kterou jsem si moc moc přála, jelikož můj zmetek je starý a už se rychleji vybíjí. Kamarádi vědí, že mám slabost na jednorožce, a tak mám tričko s potiskem jednorožců a růžové sítko na čaj ve tvaru jednorožce :-D. Z dnešních darů mi nejvíc udělala radost růžová aku vrtačka, která je naprosto boží! K svátku jsem už od strýce dostala růžovou sadu nářadí pro ženy a teď i tuhle vrtačku. Se budete smát, ale já z toho mám fakt radost! :-D Od babičky jsem dostala naprosto dokonalou růžovo-šedivou dlouhou mikču s ouškama. Všichni se mi smějou, že před lety jsem nad růžvou dělala xichty a teď se mi líbí.

No jo no, lidi se mění i jejich barevné preference :-D.

A teď k tomu humornému příběhu s kočkou. U našich v pokoji už dávno ve svém pokoji nemám postel. Vlastně už se ta místnost nedá pokládat ani za můj pokoj, a tak jsem spala v obýváku na gauči. Jednalo se o jednu noc, takže mi to nijak nevadilo. No a ráno takhle vstanu, máma složí gauč, vezmem si snídani a jsem se koukatc na televizi. Pohodově si tak snídám - vánočka s máslem, posypaná cukrem a k tomu čaj s mlíkem... úžasná kombinace, kterou miluju už několik let. Koukáme si tak na ten film a najednou se zaposlouchám - "Mňau... mňau... mňauuuu..." Otočím se na mamku "Hele, neslyšíš tady kočku?" ... "Kočku? Ne, to bude v televizi..." Pokrčila jsem ramenama "No, jak myslíš," a koukala se dál. A zase "Mňau... ňau... au..." To už mi nedalo, tak jsem se zvedla a chodila po obýváku a otvírala jednu skříň za druhou. Naše číča je totiž speciální v tom, že vždycky někam zaleze, pak otevřete skříň a ona z ní vyběhne. Otvírám, otvírám... nic. Mňoukání ale bylo stále slyšet a to už šla hledat i máma. Nakonec jsem tedy rozložili sedačku, ze které naše chuděra vyplašeně vyběhla. Nejlepší byl bratr "Hele, ale vono to docela pružilo, ale táta říkal, že  na té jedné straně to moc nejde a člověk musí počádně zabrat." Kočku jsme nerozpůlili, kočka v pořádku žije, nic jí není... jen se neodvážila první čtyři hodiny vkročit zpět do obýváku a další hodinu si sednout na sedačku :-D. Pak jsme řešili, že pokud bychom ji nenašli, tak po čuchu bychom ji za pár dní našli určitě! :-D

Co vy? Máte nějaký vánoční zážitky s rodinou? :-D