Kafka na pobřeží - Haruki Murakami
Nakladatelství Odeon
Přeloženo Tomášem Jurakovičem z japonského originálu Imbe no Kafuka
Vydáno v roce 2006 (originál 2002)
Počet stran 560
Žánr magický realismus / fantasy
V knize se prolínají hned dva příběhy dvou rozdílných postav, které i tak něco přece jen spojuje. Prvním hrdinou je Kafka Tamura. Patnáctiletý chlapec, který utíká z domova, aby rozkryl záhadu, kam zmizela matka se sestrou, v letech, kdy on byl ještě malé batole. Na své cestě za dobrodružstvím se poznává s panem Óšimou, který mu nejednou podá ochrannou ruku a nabízí mi tak práci b knihovně včetně ubytování. Tam poznává slečnu Saeki, která otvírá cestu za poznáním sebe samým. Druhou dějovou linku obsazuje pan Nakata - šedesátiletý čiperný stařík, který v dětství na nevysvětlitelných okolností zapomene číst a psát a už se to nikdy nenaučí. Sice zapomněl číst a psát, ale místo toho má jednu obrovskou schopnost - umí mluvit s kočičkami, a tak si vydělává tím, že v místě svého bydliště hledá zatoulané kočky. Pan Nakata se ale jednoho dne dává na útěk. Stává se tak, kdy má pocit, že asi zabil Johhnieho Walkera, ale není si tím úplně jistý, protože si na nic z toho večera nepamatuje. Dává se tedy na úprk.
Kniha je značně založena na prvcích fantasy a magického realismu, což není to, co by mě úplně bavilo, a tak pro mě bylo čtení místy opravdu úmor. Podobné žánry nečtu často, protože mě nebaví. U této knížky se mi opět potvrdilo, že z těch knih, kde není úplná realita strávím akorát Harryho Pottera a S. Kinga. Jsem ale i tak ráda, že jsem si přečetla dalšího Murakamiho, zase vím, s čím mám příště počítat a čemu se případně vyhnout. Některé pasáže se mi však líbily moc - především ty úvahové, kdy se Tamura zabývál svým vlastním já a byl úplně sám na opuštěné chatě v lesích uprostřed divoké přírody. Kdo má rád prvky fantasy, věřím, že ho tento Murakami osloví.
Hodnocení:
