Damn-girl | Útržký posledních dní

Dneska už je tady sice knižní recenze, ale já mám tak nějak chuť napsat pár sebestředných řádků o sobě, hehe. Navíc to třeba bude i někoho zajímat, jak se má vlastně autorka tohoto blogu.

Asi začnu nejdřív pracovně. V práci to je teď v klidu, to roční nejhorší mám za sebou, nějak se to zvládlo a teď zase začíná to klidnější období, kdy toho tolik není. Minulý týden se mi tolik nedařilo a stalo se mi hned několik úsměvných situací. Hned v pondělí jsem měla vyplácet zálohy na zahraniční cesty. Přišla jsem si tak v klídečku do práce a říkám si, že hnedka dojdu do sejfu a vyberu si ty peníze, abych to hned mohla vyplatit a nenaháněla ty lidi celý den. Co ale čert nechtěl. Zjistila jsem, že klíče jsem nechala v té druhé kabelce, takže jsem se otočila v práci mezi dveřmi na podpatku a pádila jsem domu pro klíče.
 

V úterý jsem šla na poštu se složenkama. Podávám paní na přepážce složenky. Ta je v klidu zadala do počítače a říká mi "Tak to bude 8 987,- Kč." Podávám jí peníze a ejhle. Blbě jsem si odpočítala peníze. Prostě jsem se přehmátla a měla jsem u sebe jen 6000,- Kč a víc ani ťuk.
já - "Berete karty?"
ona - "Na tyto transakce nebereme karty."
já - "A můžete zrušit celou tu operaci?"
ona - "To nelze..."
já - "Tak co mám teda dělat?"
Takže jsem vyběhla z pošty a běžela shánět bankomat, abych si mohla vybrat peníze ze svého účtu a rozdíl doplatit. To se povedlo, ani ne za dvě minuty jsem byla zpátky. Své chybějící peníze jsem si hned vzala v práci z pokladny s tím, že během obědové pauzy si je uložím zpátky přes bankomat. Cheche, hodina lítání, až mi na pobočce mé banky bylo vysvětleno, že moje banka funguje jako internetová/bezhotovostní, tudíž nejsou žádné vkladomaty, a tak to musím vyřešit pomocí složenky na poště. Nakonec se to vyřešilo tak, že jsem kolegovi peníze dala v hotovosti a on mi je z jeho účtu přeposlal na můj, tudíž jsem na poštu nemusela.

Úspěšná byla i následující středa. To jsem šla s telefonem do servisu na výměnu baterie, která mě už dlouho zlobí. Kráčím si to přes nákupák, už z dálky vidím na stánku nápis "iPhone Servis". Přijdu tam...
já - "Dobrý den."
kluk č. 1 - "Dobrý den, co potřebujete?"
já - "Vyměnit baterii na telefonu."
kluk č.1 - "A jaký telefon máte?"
já - "No, iPhone."
kluk č. 1 - "My ale děláme jen Hauwei..."
já smutně a vůběc mi to nedochází - "Ahááá."
kluk č. 1 - "To byla sranda..."
kluk. č. 2 se nadechuje, že něco řekne...
kluk č. 1 hodí zlověstný pohled po kolegovi - "Ani se to nepokoušej komentovat. Mlč!"
Já chápu, že to byla sranda, ale já toho měla nějak dost, tak jsem to nepochopila a vlastně mi to do dnešního dne nepřijde vůbec vtipné. Haha.

Potom už ten týden byl lepší, ale pondělí až středa stály fakt za to. Tenhle týden byl v pohodě. Byla jsem vůbec poprvém po měsíci na tréninku. Tak nějak jsem si myslela, že mě trenér bude šetřit, To jooo! Takže jsem měla 120 dřepů, 50 dámských kliků, 60 výpadů a 10 angličáků. Následující dva dny jsem sotva chodila a zvedla nad hlavu ruce :-D. Dostavil se ale ten příjemný pocit, že pro sebe zase něco dělám, tak to bylo fajn :-). V sobotu jsem byla po asi třech měsících na volejbalu. Když bylo teplo, chodili jsme o víkendu každý víkend na venkovní hřiště, teď jsme začli chodit na beach volejbal, do haly, na vyhřívaný písek. Vlastně to ani nebylo tak tragický, jak jsem čekala. Ještě před samotným volejbalem jsem byla venku s trenérem. Pořídil si teď dost dobrý foťák, takže jsme byli fotit. Já jakožto model. Jeho baví fotit, mně nevadí se nakrucovat před objektivem, takže zábava pro obě strany. Poprvé v životě jsem byla na Strahově a na vyhlídce na Strahově. Bylo sice mrazivo, ale odpoledne to bylo dokonalé! Víkend byl tedy docela pohodový, jen mě už asi třetí den zlobí ucho. Už jsem se rozhodla, že jdu zítra ráno místo do práce na ORL. Tak jsem zvědavá, jak mi to dopadne. V dětství jsem měla velmi často píchané uši, a tak mám z návštěvy už teď docela trauma. Poprvé v životě tam vlastně i půjdu úplně sama a jsem z toho vyklepaná už teď. Ucho mě tlačí, místy trošku zabolí a je přecitlivělé na každý zvuk, takže tu celý den sedím v tichu a láduju se ibalginama. Už přestávám doufat, že to přestane bolet, takže si zítra ráno udělám bobříka odvahy. Achjooo, pojďte někdo se mnou a vemte mě za ruku! :-(

Jak si vy užíváte zimní měsíce? Jste sportovně aktivní nebo se spíš povalujete? Já jsem teda o dost víc pecivál a už se právě těším na jaro, až zase nebude hned po práci tma a budu moct chodit na večeřní procházky, protože chodit se procházet za tmy mi nepřijde moc bezpečné.