Rammstein mění životy?

Když jsem ve čtrnácti letech začala poslouchat Green Day, mělo to ten jeden dopad. Zavřela jsem se před celým světem a prakticky žila jen jima. Jsem si jistá, že žádná kapela mi tolik neotočila život, jako oni. Celková láska k hudbě, sen se stát redaktorkou. Za všechno můžou právě Green Day a já jim děkuju.

Pak jsem potkala svoji milovanou kapelu Five Minutes Late, kterým jsem pár měsíců zařizovala koncerty a byla to hudební láska č. 2. S těma klukama jsem v kontaktu dodnes, jsme dobrýli přáteli a stejně jako Greeni i oni mi otočili život o 180 stupňů.

Už by mě nikdy nenapadlo, že potkám ještě někdy takovou kapelu, a kdyby mi někdo řekl (sakra, jak já se s tou následující větou tak moc opakuju...), že tou kapelou budou právě Rammstein, asi bych se mu hodně vysmála a možná ho i nazvala idiotem.

No a jsou tady Rammstein. Mám pocit, že ve mně rozhořeli nový oheň. Nový plamínek, který se postupně mění ve velký žhnoucí plamen a to máme teprve týden od koncertu. Týden od koncertu, na který jsem se moc těšila, ale nikdy by mě nenapadlo, že mi tolik uhranou a já z nich budu sedět na zadku ještě teď. Je to týden a já už teď cítím, jak moc hýbou mým životem a já jsem... šťastná? Naplněná, z něčeho jiného? Možná nového?

Jsem absolutní necestovatel. Maximálně s nadšením na Slovensko k rodině a pak? Dlouho nic. V sobotu jsem se ale rozhodla, že musím do Berlína. Rammstein tam mají svůj speciální obchod. Jediná kapela na světě, která má svůj vlastní obchod s desítkami jen svých věcí. Dokonalé. První myšlenkou bylo, jet se tam podívat naotočku a večer zas domů. Pak jsem si ale přiznala, že Berlín miluju od chvíli, co jsem na tom území před lety vystoupila z vlaku a během prodlouženého víkendu se do tohodle města absolutně zamilovala. Prostě jsem si přiznala, že chci Berlín zase vidět celý a řekla si, že tam vlastně můžu být i pár dní a naprosto si to užít a že mám i s kým jet. V polovině srpna mi začíná 14 denní dovolená, a tak asi na dvě noci vyrazím do Berlína a po letech se po něm zase konečně projdu. Pane bože... ta kapela ve mně snad objevila cestovatelského ducha, alespoň trochu. Nebo mě učí přiznat si věci, které si já sama neumím přiznat - že bych vlastně občas někam vyjela za hranice, ale bojím se případných komplikací, ještě dřív, než nějaké vlastně zvyknou.

A v ten samý den, jsem se nachytala u toho, že mě štve, že ani trošku nerozumím tomu, co vlastně ve svých německých textech zpívají a němčinu jsem měla vlastně posledních pár let na škole ráda, ale přes další důležitější závěrečné předměty a zkoušky jsem na ni prostě neměla čas a ten čas si nedokázala, nechtěla udělat, kvůli dalším povinnostem. Co mi tedy brání v tom navštěvovat kurz němčiny? Vůbec nic! Četli jste nedávno ten můj komentář u Lvice, kde obdivuju lidé, co se učí jazyky a že mně to nejde? Haha! :-D
Ano, jsem na jazyky hrozný blbec. Mám problém i s angličtinou, kterou jsem se učila  podstatně delší dobu. Já vím, bude to těžké, třeba toho budu za chvíli hrozně litovat. Došlo mi ale dnes dopoledne, když jsem brouzdala po kurzech němčiny, že vlastně díky práci máme jazykové kurzy s ročním příspěvkem, kdy si sami platíme pouze 500,- Kč. Nu a jelikož jsem dle testů zjistila, že fakt už neumím vůbec nic, tak jsem to vzala od základů a přihlásila jsem se na roční kurz němčiny pro začátečníky. Čekám na potvrzení, ale pokud mě nevyberou tady, tak už jsem pevně rozhodnutá, že si ten kurz zaplatím prostě sama někde jinde. Nějak ta touha, učit se teď němčinu je nějak hrozně silná.

A tak lidi... já se asi fakt zbláznila! :-D