Damn-girl | Rozbitá

Občas mě napadlo, že až to přijde, tak budu na jednu stranu nesmírně vděčná a na druhou stranu se budu bát, aby to neskončilo jako vždycky. Strašně moc jsem si přehrávala, jaké to bude, až se to stane. A ono je to tady a je to přesně takové, jaké jsem si to bohužel občas představovala. Je hrozně hodný, pozorný, neustále opakuje, že to nevzdá. Já bych se do něj na jednu stranu neskutečně ráda zamilovala, ale na druhou stranu se hrozně bojím. Mám strach.

Zamilovala jsem se šíleně moc už několikrát a stějněkrát jsem se nakonec nehezky spálila, a když přijde ten, kdo by si to zasloužil a já vím, že by si to zasloužil, tak já se neskutečně bojím. On neustále opakuje, že potom všem mě naprosto chápe a že mě jen tak nenechá jít a chápe, že si musím zvyknout a nejsou to jen kecy. Snad. A já si furt na jednu stranu snažím držet odstup. Jako kdybych věřila tomu, že to stejně nakonec nedopadne a on to vzdá, protože mu bude připadat, že to jde pomalu a že jinde by byla cesta lehčí.

Achjo...

Je mi s ním hrozně fajn a zároveň ho nechci vídat každý den. Občas se mi chce během dne hrozně brečet a vlastně nevím proč. Prostě se mi chce brečet. Mrzí mě, že jsem kolikrát vůči němu chladná, ale neumím s tím nic dělat, ne teď. Neumím reagovat na věty "Je mi smutno," nebo "Chyběla jsi mi," či "Jsi to nejlepší, co mě za poslední dobu potkalo a já jsem šťastnej." Tak sakra moc by si ode mě zasloužil daleko víc citů a mně to nejde. Nechci ho vídat každý den a zároveň bych nejraději, kdyby přišel, obejmul mě a už nikdy neodešel.

Jo, asi jsem vážně rozbitá. Tvářím se, jako hrozně silná osobnost, ale ve finále se snažím kolem sebe stavět nepropustnou stránku a tvářit se, že se mě nic netýká a nic mě nedoběhne. A on to ví, sám říká, že on tam někde v dálce vidí, že jsem plná citů, jen je zatím nedokážu dostat nahladinu... nedokážu, aby byly viditelné.

Bojuju sama se sebou a boj s vlastním já je asi to nejtěžší, co může být. Hrozně ráda bych měla někde na sobě nějaký vypínač a veškeré strachy vypla a prostě se poddala tomu, co přišlo, ale nejde to. Mám občas pocit, jako když se snažím chodit.