Damn-girl | Práce... znovu a lépe

Když jsem skončila ve zkušební době z vlastní vůbe, bylo mi jasné, že nějakou dobu budu muset setrvat na úřadu práce a zažádat o podporu v nezaměstnanosti. Nebyla jsem na to hrdá. Nebyla jsem hrdá na sebe, ale furt mi to přišlo pro klidnější život smysluplnější, než zůstat tam, kde to nefunguje. Zároveň jsem ale věděla, že tam nechci zůstat příliš dlouho. Je tady ale jedna věc, kterou jsem vám posledně neřekla a schválně jsem si ji schovávala do dalšího článku... že to ale nakonec celé klapne jsem v tu chvíli nevěděla ani já :-D.

Těsně poté hádce v bývalé práci mi ještě tam v "kanceláři" zvonil telefon. Nechtěla jsem to brát, ale něco mě k tomu přinutilo. Říkám do telefonu "Dobrý den, Volšická...?" Ozvalo se "Dobrý den, paní Volšická. U telefonu Knihy Dobrov... My jsme vás na konci března zvali na pohovor na asistentku účetní, ale nakonec jsme kvůli koronaviru pozastavovali. Teď to znovu rozjíždímě. Máte o tu pozici ještě zájem?" Jasně, že jsem měla! Kdo by neměl, když se zrovna v práci dohádal a začíná cítit, že lepší to asi nebude. V pátek jsme se nepohodli. V pondělí jsem podala výpověď a hned ve středu jsem mazala na tento pohovor.

Už v polovině března mě jejich inzerát zaujal. Zůstala bych sice v oboru, ale dělala bych ve sféře, která je mi blízká - knihy. Snad bych viděla svým způsobem, jak funguje společnost, jako je řetězec knihkupectví. Byla jsem nadšená už jen z té představy, že bych pro někoho takového mohla pracovat.

Seděla jsem tam v zasedací místnosti ve čtvrtém patře a koukala z okna. Čekala jsem, až přijde náborový tým. Koukám jsem z toho okna a najednou mi došlo, že mám dokonalý výhled na bytový komplex, kde jsem bydlela ve svém prvním bytě. Kde jsem si poprvé v životě platila svůj první nefalšovaný nájem. Ano bydlela jsem předtím tři měsíce ve sdíleném bytě, který mi poskytla bývalá práce - domod seniorů. Jenže tenhle byt bylo to pravé osamostatnění. Už jsem ani k rodičům nejezdila na celý víkend a starala se o sebe prostě sama.
A když jsem tam tak seděla, proběhnul mi od té doby veškerý ten život před očima a mně došlo, že jsem se za tu dobu hrozně posunula dopředu. Po dlouhé době mi došlo, že jsem za to na sebe prostě hrdá. Ušla jsem od té doby ohromně dlouhou cestu, která nebyla úplně jednoduchá. Zažila jsem nemálo pádů, ale i povznesení. Seděla jsem tam a došlo mi, že jsem toho už dokázala hodně a že tohle vlastně musím zvládnout, že to je hračka.

Z pohovoru jsem odcházela s dobrou náladou. Od té doby, co jsem podala výpověď v Sociologickém a navštívila těch pohovorů několik, tak tohle byl jediný, ze kterého jsem já sama měla dobrý pocit. Docela jsem si věřila. Asistentka účetní. Vlastně ty věci, které dělám už několik let, ale opět někde jinde a v jiných programech. Benefity lepší než jinde i platem by to mělo být trošku lepší.

Měli se mi ozvat do týdne. Už druhý den mi ale volali, že mě berou. Včera jsem s nimi podepsala smlouvu! Nastupuju v pondělí! Zase se mi splnil nějaký sen z podvědomí? Už několik let si říkám, že bych se ráda uchytila na nějaké pozici v knihkupectví. Ha! Tak uvidíme. Třeba to bude dobré. Po posledních zkušenostech mám ale strach se radovat. Na stranu druhou - nebliká mi zatím žádný maják, abych si na něco dávala pozor. Včera s podpisem mi dali i podrobně rozepsanou pracovní náplň, takže mám trošku obavy, jestli to zvládnu, jestli to dám. Naopak ale chápu, že zrovna tyhle obavy jsou přirozené.

Jsem ale na sebe hrdá. V bývalém zaměstnání to sice nevyšlo, ale dohromady s tímhle to jsou hned dvě zaměstnání, kde jsem udělala dojem a dostala jsem se tam bez protekce. Všude předtím jsem se dostala přes mamku, známé. Tady ne! A hrozně si toho vážím.

Tak uvidíme! Držte mi palce a přeji pohodový prodloužený víkend! :-)