Damn-girl | Můj první měsíc

Asi na tento článek docela čekáte. Jak se mám v nové práci? Dočtete se níže, právě teď.

Do Dobrovského jsem nastupovala s tím, že jdu do účtárny na pozici skladové účetní. Účetní dělám několik ale se skladovou takové zkušenosti nemám. Rozhodně ne v takovém rozsahu. I tak jsem tam ale nastupovala s tím, že to není nic, co bych se nedokázala naučit a nebude to problém.

To jsem se ale krásně přepočítala! :-D Nikdy jsem si nepřišla ve zkušební době natolik, jako naprostý nechápající pitomec, jako právě zde. Plno věcí mi nejde, plno věcem ani nerozumím. Jen málo věcí se učím tak rychle, jak bych si sama přála. Je to pěkná fuška. Učit se rovnou ve dvou programech je záhul a rozhodně to není sranda. Naučit se pohyby skladů natolik, abych z toho dokázala odvodit, kde se stala chyba, že mi tam najednou něco nesedí je pro mě naprostá záhada. Byla jsem zvyklá, že kdykoliv jsem v předchozích zaměstnáních něco nevěděla, mohla jsem se podívat do starých dokladů a obšlehnout to. Pokud ale zrovna dohledávám chyby na skladech a snažím se přijít na to, kde kdo udělal jakou chybu, a jak to napravit, tak je to pro mě nadlidský úkol. Naštěstí na to nejsem sama, protože jsme nastoupily dvě ve stejný den. Teda vlastně tři, ale s tou třetí se vedení rozloučilo již třetí den. Já se tam stále dřím a doufám, že vydržím. Práce je to na naučení těžká, ale holky mě uklidňují, že se to naučit dá a že si na začátku přišly stejně tupě.

Práce ale vypadá zajímavě. Mít ve správě několik poboček knihkupectví a starat se jen o ně se mi líbí. I v kolektivu jsem se po měsíci rozkoukala a začínám zapadat do party. Holky jsou ve věku od 22 do 40 a jsou moc fajn a všechny rády poradí a samy se nabízejí, což mo přijde naprosto skvělé. Snad časem nezjistím, že ten kolektiv je špatný, ale zatím to vypadá hezky. Několikrát do týdne se společně objednávají obědy, každý se baví s každým, holky jsou normální a v pohodě. Nejsou žádné usedlé, ale je s nimi sranda. Šéfová také vypadá v pohodě. Nedělá vědu z toho, když se tam někdo s někým vyloženě jen chvíli baví a zrovna nepracuje. Kolikrát přijde do kolektivu také a baví se i ona. To jsem upřímně v bývalé práci nezažila, že by se s námi vedoucí přátelsky bavila, bez toho, aby řešila jen práci.

Kancelář je moc hezká a moderní kousek od Budějovické a cesta do práce autobusem také ujde. V kanceláři máme cafeterii v podobě dotovaných čajů a Dolce Gusta (koupila jsem si jej po zkušenostech v práci i domů). Pracovní dobu mám od 8 do půl 5. Tedy jako v předešlém zaměstnání, jako v akademii, takže nic nového.

Je to náročné. Zítra dělám své první vyúčtování prodejen, které musím vše stihnout v jeden den. Mám z toho trošku nervy, ale musím to dát. Občas domů chodím s depresím že jsem naprosto hloupá a nikdy se to nenaučím, ale vzdát se nechci, protože mě ta práce zajímá a chci to dělat. Už několik let jsem si přála dostata se na nějaké místo v knihkupectví, takže vlastně splněný sen.

Víc toho zatím asi nepovím, protože stále se každý den učím něco nového, ale jsem spokojená :-). Tak mi držte zítra palce a já přeji hezký zbytek víkendu.