Minulý týden jsme strávili převážně na výletech, kdy jsem tuhle týdenní akci plánovali už od jara. Drahého rodiče si vždy během letních prázdnin vezmou týden dovolenou a každý den vyjíždí z Prahy na nějaký výlet a večer se vrací zpět domů. Ten nápad se mi hrozně líbil, a tak jsme poprosili, jestli můžeme letos jezdit s nimi, a tak jsme celý minulý týden výletovali... a kde že jsme to byli?
Cinibulkova cesta
O Cinibulkově stezce se říká, že je to nejlepší z Kokořínska a nedá se nic jiného než souhlasit. Vyrazili jsme na ni hned v pondělí, kdy jsme se sešli na náměstí v Mšené po desáté dopolední. Na cestu je potřeba cca asi tři hodinky cesty a má devět kilometrů (pokud se nepletu, šli jsme to velmi zlehka a cesta nám zabrala skoro čtyři hodiny). Cestu jsem vybírala já a místy jsem se proklínala, jelikož se kolikrát jedná o opravdu obtížný terén, kdy po skaliskách stoupáte, ale i je musíte sejít. Vcelku značné převýšení nechybí a skoro na konci se i leze po řetězové trase - tedy lezete po skále, jako horolezec a modlíte se, že neslítnete dolů. S trasou můžou mít problém i lidé trpící klasutrofóbií, protže občas se mezi skály vejdete jen na maličké centimetry.
Když jsem ale po úspěšně zdolané trase seděli společně na náměstí v restauraci a čekali na oběd, shodli jsme se svorně na tom, že ač to bylo náročné, stálo to za to. Příroda je v těch místech opravdu nádherná a za to větší či menší funění to stálo. Po cestě vás čeká i moc pěkná vyhlídka a v polovině se můžete těšit na skalnaty útvar, kterému se říká bludiště. Název je to opravdu výstižný, protože nebýt ukazatelů, nevím nevím. Podívaná je to ale nádherná. Já osobně jsem se kochala každým krokem. Stezka je navíc většinou vedena lesem, a tak je vhodná i v teplejším počasí.
Po tomto výletě jsme ještě s drahým zakončili náš náročný den ve vířivce v bazénu na Chodově a dali tak odpočinout našim unaveným tělům.
Stromovka
Na úterní den byly hlášené deště. Rozhodli jsme se proto využít nějakého kratšího programu a nakonec vyrazili do Stromovky, u které jsme se všichni shodli, že několik let jsme ji nenavštívili. Navíc tím, že bydlíme v Praze pro nás byla velmi dobře dostupná MHD a protentokrát jsme tak ušetřili auta. I cestu MHD jsme pojali vyhlídkovou trasou, kdy jsme z Vypichu vyrazili tramvají na Pštrosmajerovo náměstí (Strossmayerovo náměstí) a odtud pokračovali další tramvají na Výstaviště.
Od Výstaviště jsme potom pokračovali kolem planetárie, stromovkou dolů. V první části naší cesty jsme odbočili a po projití pod viaduktem jsme se vydali k plavebnímu kanálu, dále kolem Malé říčky. Právě tady je další část parku, ze kterého jsme se po projití vydali zase zpět do centrální části Stromovky do Královské obory. Následně už se začalo smrákat, takže jsme si nijak víc nezacházeli a kolem poměrně nově zrekonstruovaných rybníčků spíš proběhli s deštníky v ruce, což mě mrzí, alespoň mám záminku vyrazit tam znovu. Rybníčky mají uprostřed vodotrysky a já osobně je překřtila na "Malou Ženevu". Jelikož mě okouzlily, ráda bych si je prohlídla v blízké době pořádně. Ráda bych se tam dostala na podzim, protože tento lesopark je během barevných měsíců naprosto kouzelný.
Velmi oceňuji vozíčky rozmístěné napříč stromovkou, kde si během své procházky můžete za nějaký peníz zakoupit zmrzlinu nebo dva výborné druhy domácí limonády z místního bistra u planetárie.
Na výletech jsme se domlouvali všichni společně a mně k jejich výběru značně pomohly stránky kudyznudy.cz, kde budu čerpat i příště. Opět jsem si potvrdila, že naše příroda je nepřekonatelná a je toho hodně, co u nás můžeme objevovat.