Zápisky z domova

Už to za pár týdnů budou dva měsíce, co jsem skončila nečekaně ve zkušebce a potloukám se doma, coby registrovaný na pracovním úřadě. Poflakuju se doma. Mým hlavním rajónem je domácnost, kde místy řádím, jako ďas a v kuchyni jsem pečená vařená. Takže drahý má obědy do práce a pečené domácí snídaně v podobě různých buchet a koláčů. Snažím se hodně číst. Téměř pravidelně sleduji Odložené případy na TV Nova a občas jdu s nějakou tou kámoškou na kávu, abych se doma úplně nezbláznila. Navíc moje míra hypochondrie se s volným časem rapidně zvyšuje a tělo si asi vybírá daň za vše, kdy jsem si zakazovala být nemocná. Stržený nehet po několika lapáliích dal snad pokoj. Ještě avy ne, když byl nakonec dvakrát stržený. Když se dalo dohromady tohle, onemocněla jsem se zánětem zvukovodu, který se teď vrátil a to že mě nastřídačku bolí bederní páteř nebo krční už ani nepočítám.

S vyhazovem jsem se už smířila. První dny jsem nedělala nic a užívala si toho, že vlastně nic nemusím a vlastně se snažila srovnat se samotnou situací. Myslela jsem si, že nejsem připravená na to, chodit po pohovorech a opět zase začínat někde znovu. Už jsem se z toho ale oklepala a samotné pohovory pojala jako takovou hru. Spousta lidí mě strašila, že doba je špatná. Mně samotné se to ale tak hrozné nezdá. Obepsala jsem cca 25 nabídek a už 3x byla na osobním pohovoru. Nepřijde mi to jako špatné skóre. V poslední době jsem si ale začala dost vybírat, jelikož mu došlo, že vlastně nemusím vzít první, co přijde. Když už mě život takhle nakopnu, tak je potřeba toho využít a najít něco, co bude to pravé. Takže už ani neotvírám pozice fakturantek, dojížděcí dobu jsem osekala na max 45 minut a to i s dochozí vzdáleností od MHD do kanceláře, chci něco, kde budu moct také komunikovat s lidma a ne jen tupě zadávat doklady do počítače, něco, kde zúžitkuju něco, co už umím a zároveň se naučím spoustu nových věcí. Naprosto vůbec nic nehledám v odvětvích, jako jsou bankovní sektory a pojišťovnictví, protože přesně ta sféra mě ze všech úhlů absolutně nebere. Dost mě limituje jazyk, protože mluvenou komunikativní úroveň angličtiny prostě nemám a nikdy mít nebudu (jazyky mi prostě nikdy nešli), ale čert to vem. Nikdo není dokonalej. Já nejsem dokonalá v tomhle. Už bych ale ráda něco našla. Přece jen, jsem zvyklá na nějaký finanční komfort. Do práce mě navíc vždy bavilo chodit a viděla jsem v tom smysl a prostě se chci zase někam posunout. Snažím se udržet v dobré náladě, ale ano... občas stejně asi jako každý trpím tím, že už žádnou pořádnou práci nikdy nenajdu nebo najdu, ale zase to se mnou ukončí ve zkušebce.

Pohovor 1: Jednalo by se o pozici pomocné účetní kde pracuje drahý. Prý by mě vzali hned, ale aktuálně pro mě nemají místo - čeká se na účetní až porodí, jak se to bude stíhat potom, což bude cca v polovině října. Jestli by to ale pro mě bylo řešení? Kdo ví. Pozice obnáší akorát zadávání dokladů do počítače bez nutnosti komunikace s ostatními a to by mě asi utrápilo.

Vedení je ale super.

Pohovor 2: Administrativní práce ve firmě na montáž a servis tepelných čerpadel včetně zajišťování dotací. To byl velmi vtipný pohovor. Slečna mi nebyla schopná říct, co všechno z toho výčtu a na jaký úvazek budu dělat, protože teď nabírají hodně lidí a ona vlastně ani neví. Plat mi nebyla schopná potvrdit ani vyvátit. Navíc i s cestou do kanceláře to je skoro hodina cesty po Praze (metrem), což mi přijde šílené. Pracovní doba každý den od 9 do 17 hodin s tím, že v pátek do 16, ale přes týden si to budu muset napracovat. Po otázce na benefity mi pravila "Nooo... já jako benefitv beru, že můžu pracovat tady v té vile, kde je bazén, holky si tu vaří o pracovní době a u zastávky tramvaje je Kaufland." Ty bláho! To mi přijde jako hodně velkej punk. Z pohovoru jsem byla venku za 15 minut a bát se asi nemusím, protože se neozvali. Díky bohu! :-D

Pohovor 3: Na městský úřad na oddělení personalistiky na vzdělávání interních zaměstanců. Velmi příjemný pohovor, kdy jsem byla venku ze zasedačky za pouhých 5 minut. Nekecám! Pohovor byl od 15 hodin a já se v 15:03 šla nahlásit do té zasedačky, že jsem jako tady. V tu chvíli po jejich velmi otráveném dotazu mi došlo, že to nebyl úplně správný krok. Dalším špatným krokem byl můj dotaz ohledně sundání látkového náhubku z mých úst, kdy mi vysvětlily "No jak chcete. My sice roušku nemáme, ale je nějaký vládní nařízení..." A já si tu roušku sundala... Hned na začátku se tázaly "A četla jste ten zákon o účednících?" Usmála jsem se "Přiznám se, že ne, brala jsem to jako studijní materiály, které si budu číst až poté, jestli mě na pozici vyberete." Ano, přiznávám, moje blbost, ale pak už to bylo velmi rychlé! :-D A ve finále mi vysvětlily ony ženy, že by mě ta práce stejně určitě nebavila. Zlatý hřeb byl, když mi následují den přišel email s obsahem "Dobrý den, děkujeme Vám za účast ve výběrovém řízení, ale výběrové řízení bylo nakonec zrušeno..."

Pohovor 4: Pohovor, který mohl být. Nakonec jsem na něj ale ani nešla. Jednalo se o pozici asistentky v krematoriu pro domácí mazlíčky. Ano, přišlo mi to jako zajímavá a netradiční práce. Bohužel se ale po telefonickém pohovoru ukázalo, že bych také s těma mrtvolkama musela manipulovat a na to jsem neměla "koule".

Pohovor 5: Na pohovor jsem opět jít mohla. Byla jsem pozvaná, nakonec jsem pozici prodejní asistentky v kosmetickém obchodě zavrhla. Po velkém uvážení jsem totiž došla k závěru, že věnovat svou energii do kosmetiky by mě bavilo, ale režim krátkého a dlouhého týdně se směnou na 12 hodin bych prostě nedala. Moje nohy ani záda nemůžou 12 hodin strnule stát. Moje zažívání také není v úplně super formě a takhle bych si ho rozházela ještě víc a já furt tvrdím, že zdraví je to nejcenější, co máme.

Další nabídky jsou a uvidím, jak dopadnou. Ráda bych nějakou práci už našla, ale i tak jsem ráda, že mám takovou pauzu a můžu si po několika letech konečně odpočinout. Došlo mi, že jsem se posledních x let neustále za něčím honila a teď potřebuju prostě oraz, ale už bych ráda zase do pracovního života, který mě vždy bavil a přišla jsem si pro společnost daleko víc hodnotnější než teď.