Plusy a mínusy z asociální bubliny

Ahoj! Jdu se podělit na pár řádcích, co je u mě nového. Z čeho mám radost a co mě naopak trápí. Už jsem pochopila, že v životě je vždy něco hodně dobrého a vždy něco, co vás trápí a nějakým způsobem omezuje. Veškeré životní etapy nejsou jen dobré nebo jen špatné. Prvně se tedy asi vrhnu na to dobré a pak se vypíšu z toho, co mě trápí.

Už přes měsíc hledám práci. Byla jsem na několika pohovorech. Na některých to i vypadalo, že by to mohlo vyjít a opravdu by mě vybrali. Nakonec se to ale nestalo. Začíná to vypadat, že můj handicap je věk a strach z brzké mateřské. Strach z toho, že mě vyberou a já jim za půl roku odejdu na mateřskou. Mamku proto napadlo, jestli bych nechtěla dělat s ní z domova pod jejím dohledem. Už několik let je z ní osvč v oboru účetnictví. Nejdříve jsem to odmítla, že přece nějakou práci najdu. Po delších úvahách jsem si ale řekla, proč ne. Vlastně jsem tou cestou chtěla jít dlouho a nakonec to vzdala, protože bych se musela spoustu nového učit při plném úvazku a nebyla jsem si jistá, že bych na to měla kapacitu. Plný úvazek ale teď nemám.

Takže ano. Bude ze mě v blízké době také osvč. Bude ze mě účetní a mzdová účetní, která bude pracovat a učit se pod dohledem mamky. Už jsme o tom společně diskutovaly a vzájemně si to porvdily, že to tak bude. Aktuálně se tedy musí nabrat nové firmy, aby to pokrylo mé náklady, což bude chvilku trvat. Podle rozkazu mamky si tedy zatím mám užívat volna, nabírat síly a začít se ve volné chvíli víc seznamovat s programem, ve kterém budu pracovat naplno.

Musím říct, že se na tuhle etapu těším. Čeká mě totiž práce z domova, kdy budu pánem svého času. Já sama jsem si několikrát potvrdila, že doma se mi pracuje daleko lépe než v kanceláři a že mi nedělá problém ráno vstát, udělat si snídani a jít pracovat. Stejně tak, jako to v pět odpoledne vypnout. Odpadne mi dojíždění do práce. Odpadne mi stres kolem nového kolektivu. Odpadne mi to, že kolem mě nebude ruch a nebudou kolem mě zvonit telefony, což mi dělá velký problém se soustředěností a potom zbytečně chybuju. Trošku se bojím toho, že budu většinu času dne odříznutá od lidí, ale myslím, že se na to dá zvyknout. Plánujeme se přestěhovat za Prahu na vesnici, a tak nebudu muset ani dojíždět každý den do Prahy. Dům už se plánuje tak, abych tam měla své místo na kancelář. Tady sice aktuálně ještě nějaké dva roky budu pracovat v polních podmínkách s noťasem na jídelním stole, ale věřím že s vidinou jen dvou až tří let se to dá zvládnout.

Vlastně se mi docela ulevilo. Strašně moc ušetřím na make-up, oblečení a boty! :-D Díky absenci dojíždění a vlastnímu plánování pracovní doby bych konečně zpátky mohla zařadit nějaké to cvičení. Spousta lidí mi na záda radí jógu. Já sama bych ráda zařadila plavání a postupem času běh nebo aspoň svižné procházky. Aktuálně se válím jak pecivál doma, ale to má své důvody, o kterých se v tomto článku také rozepíšu.

Po plném úvazku se tedy nekoukám, ale pro začátek by mi vyhovoval nějaký částečný, než se stačí nabrat dostatečné množství firem, které je nejlepší vzít na přelomu roku.

Věřím, že mě čeká moc hezký začátek. Uvědomuju si, že to bude asi těžké, ale zároveň se už docela znám a vím, co mi sedí a co mi nedělá dobře. Znám svou životní filosofii, vím, že se budu stěhovat za Prahu, vím, že chci jednou děti, kterým se budu chtít věnovat a právě tenhle styl práce by pro mě mohlo být to, co už několik let marně hledám a po čem toužím. Vlastně mamka z toho má také rádost. Konečně vidí, že její usilovná letitá práce má nějaký význam a má své klienty jednou komu předat. Sama mi to říkala.

No a teď k tomu méně veselému. Vlečou se se mnou zdravotní problémy a já jsem navíc hypochondr, takže většinu z nich dokážu dostat do maximálna. Od konce srpna jsem se léčila se zánětem zvukovodu. Prvné léčba dopadla neúspěšně. Ta druhá vypadá, že už konečně zabrala, ale rádo se to vrací. Bolesti uší jsou pro mě naprosto děsivé, jelikož jsem jako dítě měla často píchané uši a na ušním jsem si vytrpěla své. Minulý týden jsem z ordinace odcházela opět s novým zážitkem, kdy mi dělali výplach ucha. Prý to nebolí. Prý. Asi jak koho. Mě především bolely ty zvuky šplouchající vody a vysušobvacího přístroje přímo v uchu. To ucho je celkově na určité zvuky přecitlivělé a tyhle opravdu nedává, kor kdy je podráždění a přecitlivělé o to víc.

Ten druhý mě nejdřív dohnal na ortopedii, kde mě ortoped ihned odeslal na neurologii, kam jdu 2. října ráno - povedlo se mi vcelku rychle sehnat termín. Mám čím dál větší problémy s páteří. Často zablokovaná krční nebo minimálně určitě nemá 100% hybnost. K tomu se čím dál víc přidává bolest bederní páteře. Tu nemám vysloveně zablokovanou, ale prostě mě tupě bolí. Někdy jen tak v klidu, někdy když stelu a uklízím. Často mě v poslední době brní lýtko, tupě bolí v koleni i přes noc, často mám v tom lýtku tlak. Nejvíc mě asi trápí leh a sed. Až nadměrně často mi křupe v zádech a kloubech (koleno, kyčel - vždy ta pravá strana těla). Kyčel mě bolí taktéž. Do toho mám problémy občas s polknutím. Dokáže mi to vyvolat špatná strava nebo stres a ještě se mi nepodařilo vypozorvat, kdy přesně, ale udělá se mi v jícnu taková klapka, ze které se mi pak zvedá žaludek a mám problém, že se mi v tu chvíli špatně poliká a takové pití mi v tu chvíli dělá docela problém. Někdy se mi to objeví 2x do týdně, jindy mám 2 týdny klid. Největší paseku v tomto směru dělá alkohol, takže už je ze mě skoro abstinent. Občas mám problémy s tím, že nemám jistotu v kroku. Často mám bolest hlavy v takové míře, že mě dloube za pravým okem, což by mohl být další příznak RSky. Prostě sečteno a podtrženo. Jsem hypochondr a tyhle příznaky jsem si sečetla dohromady a mám strašný strach, že by to mohla být roztroušená skleróza. Jsem zralá na psychologa, protože xkrát do týdne tady pobrekávám, co když to je opravdu ono a co budu dělat. Na stranu druhou se sama sebe snažím ubezpečit, že to je vše jen od zad. Mamka mě uklidňuje, že to samé má od zad a že mám být v klidu. Takže jdu k neurologovi. Na jednu stranu se těším, že to budu mít za sebou,ale stejně se kolikrát dokážu vyděsit k smrti.

Nic není jen černé a nic není jen bílé. Zdraví máme jen jedno a je potřeba si ho hlídat, ale ne tak chorobně, jak to mám nastavené já. Tak snad mě vyvede doktorka z omylu. A snad budu moct začít brzo pracovat :-). Vám všem přeji poklidný zbytek září.