Bude ze mě nevěsta!

Na článek mě přivedl drahý, který mě k tomu vlastně přinutil :-D. Jednak větou "A ty tohle nebudeš psát na blog?", a poté tím, že za to může on a bez něj by tento článek nevznikl :-D.

Nebudu to natahovat...

BUDU SE VDÁVAT!

Drahý mě požádal den po Štědrém dnu k večerním hodinám o ruku a já odpověděla, že ANO.

Nelétaly kolem rachejtle ani netleskala desítka lidí kolem. Žádost proběhla doma v soukromí a já ji v tu chvíli absolutně nečekala, jelikož jsem ho prokoukla už pár dný předtím a hrozně jsem se toho v tu chvíli lekla. Takže jsem zareagovala hrozně netaktně a z veškerého strachu ze sebe sypala jeden jed za druhým na téma "Svatba už teď? A to asi není vůbec nutný! Já ani nevím, jestli se vdávat chci." Pak mi ale došlo, že jsem pitomá. Vlastně ne pitomá, ale kr*va a že se není vlastně čeho bát. Následně jsem si tady sypala popel na hlavu. Furt se omlouvala a čekala, že za tohle mě vytrestá na dalších pár let a ještě budu prosit, aby si mě chtěl vzít. Nakonec mě zas tak dlouho netrestal a já už konečně v tu chvíli věděla, že to je nejlepší krok, jaký můžu udělat.

Myslela jsem si, jaký jsem tvrďák a já rozhodně u žádosti o ruku vážně brečet nebudu, vždyť o nic nejde. No... výhled se mi na malou chviličku zamlžil a popadlo mě dojetí.

Rodina to přijala velmi pozitivně. Můj táta teda nejdřív přistál v nějakém šoku a podle slov mamky se rozmluvil po návštěvě až doma, někdy kolem desáté večer. Mamka se svojí mamkou (tedy moje babička) brečely. Mamka proslzela radostí asi tak polovinu celé návštěvy, ale bylo to hrozně hezké to pozorovat. Konečně jsem ji zase rozbrečela jednou něčím pozitivním :-D :-D.

Svatba pak bude nejspíš na přelomu července a srpna. Na samotný obřad chceme jen nejbližší rodinu - rodiče, prarodiče, sourozence od rodičů a jejich děti. Na po-svatební oslavu pak přijde ještě něco málo kamarádů. Svědkyni mi bude dělat má nejlepší kamarádka, se kterou se znám asi od patnácti let a Jakub bude mít svého nej kamaráda, kterému jsme byli letos v létě na svatbě. Nechceme nějaké zvykly - maximálně házení rýže, ale rozhodně se nechceme krmit, zametat střepy a další pitomosti, které osobně neuznáváme. Fotografku už mám také rezervovanou a na místo případného konání se jedeme podívat v pátek. Obřad bych si moc přála v zámecké zahradě a jídlo bez řízené společné hostin, ale jen raut pro všechny. Jinak ale přiznávám, že mě to moc plánovat nebaví. Jsem strašně nerozhodná a tohle je pro mě křest ohněm :-D. O šatech ale už nějakou představu mám a svatební květinu bych chtěla s obsahem pivoněk s eukaliptem nebo něco s levandulí. Naprosto miluju šeřík a vlčí máky, ale pochybuju, že se mi povedou sehnat do kytice.

No, rozhodně už teď jsme si toho na příští rok dost naložili. Nejdříve stavba našeho společného sídla a teď do toho svatba. Nebudu lhát... už se těším až přesedlám ze slečny na paní a nosit jeho jméno bude mým potěšením :-).