Musím přiznat, že dnešní výběr nebude asi pro každoho. Minimálně větší část ne. Pokud ale neradi čtete nějakou hrůzu, tak si troufám říct, že Šlehačková oblaka i Skleněný pokoj by se vám mohl líbit. To ostatní bude asi pro otrlé, ale já prostě nějak neumím číst zas tolik oddechovky :-D. Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět, jaká kniha vás zaujala a co čtete vy, právě teď. :-)
Konečně se jedná jen o knihy, které jsem četla od února do teď.
Nakladatelství Motto
Vydáno v roce 2017
Počet stran 272
lifestyle / ze života / Norsko
Tereza Salte na skoro třech stovkách stránek popisuje svůj život v Oslu. O tom, jak se dala dohromady se svým přítelem Johnim (nyní už manželem), jak proplouvali své první roky společného života. O vypořádání se se smrtí své milované maminky nebo, jak hledala práci bez velké znalosti norštiny.
Kniha je opravdová oddechovka, co se hodí sbalit si do batůžku na dovolenou, jako pohodové čtení na dovolenou. Celý námět i styl vyprávění se mi moc líbil. Obiduviji tu nekonečnou naději, kdy se dokáže se svým životem prát a po pádu se zase zvednout a vykročit vpřed. Kniha na mě působila hodně inspirativně, ale takovou tou nenucenou formou, kdy člověk dojde k pocitu, že pokud chce, dokáže opravdu cokoliv.
Hodnocení:
Nakladatelství Host
Vydáno v roce 2020
Počet stran 184
novela / týrání ú dospívání / rodinné vztahy / zneužívání
Barunka je dvanáctileté dospívající děvče s obrovským nadáním pro výtvarno. Možná je občas ale až moc roztěkaná, což vytáčí její matku. Ta má ještě jednu dceru, ale Katuška je oproti Barče miláček. Dochází tak v rodině k častým konfliktům, které postupně gradují.
Vrány jsem přečetla prakticky ze dne za den. Kniha je sice krátká, ale i s krátkou knihou se občas plácám přes tři týdny. Příběh měl obrovský spád a nedalo se to odložit, prostě nedalo. Sice se jednalo o naprostou depku, od začátku až do konce, ale já nemohla jinak. Tak moc mi kolikrát bylo Barunky líto, že bych ji kolikrát nejraději z té knihy vytáhla, pofoukala ji a už ji do toho příběhu nevrátila. Obávám se, že tohle se v nějakých rodinách děje a je to naprosto strašný. Často mi u čtení bylo do breku a cítila jsem úzkost, ale autorka dokáže takřka na 180 stránkách člověka emocionálně naprosto vyždímat. Mimo všechno matka Barunky byla necitlivá krá*a,co se ani nedá nazvat člověkem natož matkou. I přes veškerou depku skrytou uvnitř se jedná o naprosto famózní literární počin.
Hodnocení:
Nakladatelství Kniha Zlín
Vydáno v roce 2012 (originál 2009)
Přeložil Lukášem Novákem z anglického originálu The Class Room
Počet stran 388
román / vila Tugendhat / Brno / první republika
Smyšlený příběh milostného čtyřlístku, na pozadí reálné brněnské vily Tugendhat, který se odehrává v období před 2. světovou válkou a konec děje sahá až do období po válce. Mladý manželský pár, Liesel a Viktor se porozhlížejí po architektovi, jenž by jim postavil dům k žití, kde by mohli založit rodinu. Oba dva nadchne architekt von Abt,právě ten s nimi sdílí smysl pro otevřený prostor, světlo a moderní funkční stavbu bez zbytečných příkras, a tak vzniká dnes již ikonická vila Tugendhat. Samotná vila je svědkem celého dění kolem, od vrcholů a pádů rodiny, ale i milostných avantýr manželského páru.
Kolem knihy jsem kroužila několik let. Nejdříve jsem ji doporučila mamce v období, kdy vycházela. Chválila ji, nekolikrát. Já se k přečtení stále neměla... až teď. Jsem ale za to moc ráda, že jsem si na ni odložila tolik času. Číst ji dřívě, asi by mě uchvátila ještě míň. Příběh se četl pěkně, do posledních chvil jsem netušila, jak to celé dopadne a moc mě to tak bavilo. Nehledejte za tím ale nic, z čeho si kecnete na zadek. Je to v podsttatě jednoduchý příběh, autor chtěl knihu věnovat spíš vile samotné, než aby vymýšlel spletitý příběh. I samotný konec mě vcelku zklamal, protože mi přišlo, že v určité fázi nevěděl, jak dále pokračovat. Takže mi to ke konci přišlo takové šroubované. Byla jsem ale ráda, že jsem vilu před lety navštívila a mohla si ji projít, protože dění ve vile mě potom bavilo o mnohé víc, když jsem si dům mohla představit se vší parádou.
Hodnocení:
Prokletí Salemu - Stephen King
Vydáno v roce 2006 (originál 1975)
Přeložila Linda Bartošková z anglického originálu Salem's Lot
Počet stran 407
horor / upíři
Ben se po letech vrací do svého rodného městečka Salemu, ve kterém vyrůstal jako dítě. Navrátil se, aby zde, jako spisovatel napsal novou knihu, v níž se inspiroval jedním z domů, který navštívil v dětství, kde se stala vražda a sebevražda. Do městečka se nově nastěhovali i dva podivíni. Ti si pronajali právě tento dům s nepěknou historií. Neuplyne dlouho a v Salemu se začnou dít divné věci. Nejdříve beze stop zmizí jeden z malých chlapců ze sousedství, ale tím to všechno teprve začíná a všechno je ještě daleko horší, než se na první pohled může zdat.
Stephen King ve spoustě knih odkazuje na postavy ze svých starších knih, a tak jsem si řekla, že bude nejlepší, začít číst kniha od nejstaršá po nejnovější. Vybírala jsem si mezi Carrie a Salemem, jelikož jsem věděla, že obě vyšly mezi prvními a vzájemně spolu nesouvisí. Nadpozemskou silou mě táhlo ale prokletí Salemu, které pro mě bylo ale nakonec docela zklamání. Opět tady nechyběla taková ta Kingovská atmosféra. Pokaždé, co čtu Kingovu knihu, cítím se tak nějak jinak a zvláštně. To se mi s jinými autory nestává. Ústředním motivem celého příběhu jsou ale upíři a přiznávám, že tahle upírská tématika mě nikdy nebavila. Kniha na mě ani nepůsobila tak strašidelně, jak bych si přála a od určité části mi celý děj přišel spíš zbytečný.
Hodnocení:
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji - Barbara Demick
Vydáno v roce 2014 (originál 2009)
Přeložila Eva Lee z anglického originálu Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea
Počet stran 354
Severní Korea / podle skutečné události / totalitní režim
Americké reportérka nejdříve měla napsat jen článek o uprchlících ze Severní Koreji. Nakonec sesbírala tolik materiálů a výpovědí od uprchlíků, že to vydalo na tuto knihu. Demick v knize vykresluje několik příběhů uprchlíků, hned z několika sociálních vrstev a seznamuje tak čtenáře s několika osobními příběhy lidí - milenecký pár, který by kvůli svému vzájemně odlišnému společenskému statusu nikdy nemohl vyjít se svým vztahem na veřejnost, malý chlapec,který přišel o rodiče a střechu nad hlavou a sám se protlouká městem nebo zapřísáhlá obdivovatelka vůdce Kim Ir-sena, poté Kim Čong-ila.
Všechno kolem Severní Koreji mě fascinuje už dlouho. I knihy mám vyhlídnuté dlouho. Jednu mám i doma (Nina Špitálníková - Svědectví o životě v KLDR). Když jsem se do ní ale chtěla pustila, vyskočil na mě email, že mám v knihovně splněnou rezervaci na tuto knihu. Její rezervaci jsem si dělala někdy v říjnu - tedy v dobách, kdy jsem knihu od Špitálníkové ani neměla doma. Takže bylo rozhodnuto, co budu číst jako první, jelikož jsem si knihu nechtěla nechat propadnout.
A bylo to velmi zajímavé čtení a vlastní na každé straně i takřka šokující. Moc se mi líbí, že v knize nejsou jen útržky vzpomínek uprchlíků, ale že se jedná o vyprávěný plynulý příběh, kde se střídají jednotlivé postavy. Nevím co k otmu ještě říct. Snad jen, že jsem už dlouho nebyla tak šťastná, že můžu žít tady, v téhle zemi. Mohlo by to být ještě asi tak milionkrát horší.
Hodnocení: