Přicházím s dalším čtenářským článkem, co jsem přečetla za poslední dobu. Tentokrát bych chtěla vypíchnout dílo Petr a Lucie. Právě tuto knihu jsem četla přesně před deseti lety k maturitě a nyní jsem se k ní vrátila, jelikož jsem chtěla vědět, co si z ní odnesu teď. Skvělá byla i Prostá pravda a já se opětovně utvrdila v tom, že Jodi Picoult umí psát naprosto skvěle. Poslední z trojice je Vejce a já a vlastně je to pro mě takový osobní objev, co rozhodně stojí za přečtení, pokud máte náladu na něco milého nenáročného.
Nakladatelství Fortuna Libri
Vydáno v roce 2020
Počet stran 240
ze života / podle skutečnosti / erotika / luxusní společnice
Můj tajný život je skutečný příběh dívky/mladé ženy, která ke studiu na ekonomickém oboru má ještě nevšední přivýdělek o němž nevědí ani její nejbližší, natož spolužačky. Lucie totiž "brigádničí" jako luxusní společnice. Nejdříve svůj příběh sdílela skrz anonymní blog, ale ten měl takový ohlas, že vyšla i tato kniha. Lucie si chtěla splnit svůj sen a jakožto dívka z chůde rodiny žijící na vesnici k tomu neměla úplně jednoduhcou cestu, a tak se rozhodla prodávat sebe a své tělo. Během několika let, kdy tuto nevšední a dost kontroverzní "brigádu" vykonávala, tak procestovala desítky zemí, navštívila možná i stovku luxusních hotelů a rozmazlovala se těmi nejluxusnějšími kousky oblečení.
Knihu domu přinesl Jakub, jelikož s Lucií narazil kdesi na internetu na rozhovor, a tak když ji dočetl on, sáhla jsem po ní já. Posloužila mi jako výplň při čekání na mé rezervované knihy z knihovny. Nic moc jsem tak od knihy neočekávala a ne rozhodně to, že by mě mohla nějak duševně obohatit, alt to musí být snad každému předem jasné. Bylo ale rozhodně zajímavé si přečíst, jak takový človšk funguje a nahlédnout pod pokličku toho, co ho vede k takové profesi. Ani na chvilku mi nebylo jasné, že někdo je tam materalistický, že se k něčemu takovému sníží, ale každý je nějaký. Rozhodně jsem ale ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a nahlédnout tak zase do jiné sociální třídy. Něco víc jsem ale od knihy stejně čekala. Nepřišlo to. Názor mám ale stále stejný k podobným věcem - Není všechno zlato, co se třpytí.
Hodnocení:
Nakladatelství Ikar
Vydáno v roce 2007 (originál 2000)
Přeloženo Alexandrou Fraisovou z anglického originálu Plain Truth
Počet stran 464
Amišové / amišská kultura / soudní proces / rodinné vztahy
Pensylvánské městečko Paradise vypadá na první pohled, jako klidné místo k žití i především díky amiškým usedlíkům, kteří zde žijí. Klid ale trvá jen do chvíle, kdy je ve stodole jednoho z farmářů nalezené mrtvé norozeně. Jak se po krátkém vyšetřování zjistí, patří dceři amišského statkáře Aaarona, a tak se rozjíždí detektivní kolečko s jediným cílem - zjistit za jakých okolností zemřel syn mladičké osmnáctileté Katie. Případu se ujímá právnička a navíc vzdálená příbuzná této amišské rodiny Ellie. Je donucena s nimi nějaký čas žít, a tak se pro ní otvírá nový svět, kdy se snaží sžít s amiškou rodinou, která jakoby žila v 19. století bez internetu, elektřiny a dalších moderních vymožeností. Zabila Katie své prvorozené ditě případně, kdo jiný ho zabil? Byla toho vůbec schopná, kdy je vražda v jejich kultuře naprosto něco nepřípustného? Zaděláno na problém má Katie i tak, jelikož pohlavní styk a dokonce početí je před svatbou ruku v ruce s jejím stylem života něco naprosto nepředstavitelného.
Amiši mě fascinují už léta, ale na tuhle knihu jsem narazila teprve nedávno. Ihned mi ale bylo jasné, že si ji v blízké době přečtu a nebudu to nijak oddalovat. Kniha mě rozhodně nezklamala v jedné jasné věci - dočetla jsem se o Amiších vše. Autorka mi jejich styl života v příběu krásně naservírovala až pod nos a celá atmosféra knihy se mi moc líbila. Samotné rozuzlení bylo taktéž nečekané. Moc se mi líbilo, jak si k sobě Katie s Ellie hledali cestu, ač to kolikrát nebylo jednoduché. Zmínit musím i smýšlení této nevšední kultury, kdy život nechávají jen tak plynout a nechávají mu volný průběh. Prostě se nestresují, protože všechno se děje, tak jak se dít má. I přesto mi tam ale něco chybělo, něco z čeho bych si sedla na zadek a zůstala sedět s otevřenou pusou.
Hodnocení:
Nakladatelství Odeon
Vydáno v roce 1984 (originál 1920)
Přeloženo Jaroslavem Zaorálkem z francouzského originálu Pierre et Luce
Počet stran 96
1. světová válka / novela / milostné romány / Paříž
Petr a Lucie je novela z prostředí 1. světové války. Mladý Petr má co nevidět narukovat do armády, ale ještě předtím se potkává s Lucií. Dívkou z chudých poměrů, kterou baví malování. Petr je dívkou už od začátku okouzlen a snaží se ji najít všude, nakonec se mu to poštěstí. Vzájemně v sobě nacházejí nový smysl života, a tak spolu mohou zapomenout na všední nicotné chvíle probíhající války.
Knihu jsem četla poprvé k maturitě a stala se tak jednou z mých nejoblíbenějších z povinné četby. Už od té chvíle jsem tušila, že jednou se k ní vrátím, abych si ji mohla přečíst s dostatečným časovým odstupem, a tak se stalo právě teď. Naprosto dokonale vystihla mé očekávání a přijde mi stále stejně skvělá, jako když jsem ji četla poprvé. Moc se mi líbilo, jak se autor snaží poukázat, jak moc je válka zbytečná, kdy během ní umírají zbytečné oběti, mladé lidi a ze světa se vytrácí budoucnost, v podobě mladých párů. Autor píše hrozně pěkným jazykem, který už jsem dlouho neviděla. Podle mého se jedná o literární skvost a naprosto chápu, proč je zrovna Petr a Lucie v povinné četbě.
Hodnocení:
Nakladateství Pointa
Vydáno v roce 2020
Počet stran 106
psychiatrická léčebna / podle skutečných událostí / osudy žen
Edna v knize líčí svou zkušenost s psychiatrickou léčebnou v pražských Bohnicích, kde se lečila s depresemi, a jako jedna z mála podstoupila i elektrošokovou terapii. Ta jí byla předepsána, když u ní selhala veškerá léčba deprese, za pomocí běžně podávaných léčiv. Každá kapitola v knize je věnována jedné z pacientek, se kterými se během své léčby potkala na oddělení. V jedné kapitole pak píše i sama o sobě.
Když jsem zjistila, že má něco takového vycházet, hrozně jsem se těšila, jelikož mi odvětví psychiatrie přijde neskutečně zajímavé. Nechtěla jsem si proto knihu příliš spoilerovat, a tak jsem si o ní předem nic nečetla. To byla možná chyba, kdybych si o ní něco zjistila, asi bych po ní vůbec nesáhla. Každé pacientce nejsou věnovány pořádně ani dvě stránky, a tak se o nich moc nedovíte. Pokud vás zajímá, jak taková léčba probíhá, jaký je denní režim na oddělení, tak budete zklamaní. Nic takového se totiž v knize nedočtete. Byla jsem z knihy vlastně vcelku dost zklamaná, protože mi nepředala to, co jsem od ní očekávala. Autorka mě navíc kolikrát strašně vytáčela svým chováním a vyjadřováním. Na těch pár řádcích se snažila o humor, což se jí podle mého taktéž nevedlo. A ta její arogance, bože! Myslím si, že to téma samotné má obrovský potenciál, ale tady se nic z toho nevyužilo. Za mě obrovská škoda.
Hodnocení:
Nakladatelství Vyšehrad
Vydáno v roce 2004 (originál 1945)
Přeloženo Evou Marxovou z anglického originálu The Egg and I
Počet stran 294
autobiografické prvky / román / venkov/ slepičí farma / ze života
Nadčasový román, ve kterém autorka vypráví velmi humorně svůj život. Kniha začíná jejím dětstvím, kdy vzpomíná na svou milovanou babičku, která pekla své nechvalně známe koláčky obsahující prakticky vše, co ve spíži našla načaté. Vyprávění volně plyne až do její dospělosti ke sňatku s Bobem, se kterým koupili pozemek s neobydleným domem na odlehlém místě a začali budovat svou slepičí farmu. Do domu nejdříve nebyla zavedená ani voda a o elektřině by si člověk mohl nechat zdát, a tak je čtenář svědkem zajímavých příběhů, které jsou na těch pár stránkách odvyprávěné s naprostou lehkostí, ironií i sarkasmem.
Nad knihou jsem dlouho ohrnovala nos. Zdála se mi moc jednoduchá, ale nakonec si mě připoutala nějakým nevysvětlitelným kouzlem a já se do ní pustila. Rozhodně jsem s knihou nešlápla vedle, protože se četla velmi dobře. Moc se mi líbilo, jak celé vyprávění působilo nadčasově a Betty mi svým stylem humoru nádherně sedla. Několikrát jsem se u ní fakt nasmála a přesto ji straně moc obdivovala, jak takový život zvládá. Příběh však několikrát vypadá, jako když se nic neděje, přitom děj plyne furt, ale stejně občas máte pocit, že stojíte na místě a to mi na tom trošku vadilo. I přesto uznávám, že to je kniha, u níž mi je jasné, že se k ní za život vrátím ještě několikrát, protože v ní pokaždé najdu zase něco nového.
Hodnocení:
Co čtete vy, právě teď? Budu ráda za kždé tipy. A ptám se já vás - zaujala vás nějaká z těchto knih? :-)