Od února se u nás v rodině řešilo téma psa. Tedy krom naší svatby s Jakubem a stavby domu. To je také pochopitelně velmi populární téma. No, ale zpátky ke psovi! V polovině února nám nečekaně umřel Lucky a pro každého z rodiny to byl naprostý šok. Naši si chtěli dát pauzu, než přijde ten pravý čas na nové psisko, ale jak už to tak bývá, v domě bylo prostě smutno a prázdno, a tak se začal řešit nový člen rodiny.
Už je to pár týdnů, co si mamka sehnala nového psa. Gaspi byl zachráněný ze Slovenska od psychicky nemocné paní, která měla asi deset psů, o které se kvůli svým psychickým problémům nebyla schopná postarat, takže jí psy byly odebráni. Jedním takovým byl Gaspi. Caa 2 roční pes, který venkovní svět a lidi poznal až po dvou letech života ve smečce. Mamka si ho vzala, že to dá, ale občas si člověk ukrojí příliš velké sousto, a tak ho po necelém měsíci vrátila do záchytné stanice. Gaspi si tak nějak sedl jen s ní. Nikoho jiného nebral a mamka i tak s ním měla dost práce. Neschopnost pochopení, že se vykonává potřeba venku a ne na sedačce atd. Prostě to bylo těžké. Aktuálně Gaspi není v záchytné stanici, ale chvíli poté si ho vzala rodina ze statku, která má navíc už jednoho psa a podle všeho tam je spokojený a šťastný. Rozhodně daleko víc než u nás.
Po Gaspim se to na chvíli uklidnilo a mamka se ještě víc zabejčila, že ona chce prostě fenku a štěně, aby si ji naučila od mala. Když se moje mamka občas zapejčí, je to občas problém, ale to máme podobné. Povedlo se mi jí rozmluvit Border kolii, Knírače, Jack rusella s tím, že takový pes by byl u nich nešťastný. Buď až moc akční nebo prostě blbě zvládnutelný a uštěkaný. Ve chvíli, kdy přišla s jezevčíkem jsem ani nic nenamítala. Když byla mladá Jezevčíka měli, a tak moc věděla, co to obnáší, jaké to je, jestli to dá.
Je to přes týden, co si domu přivezli Káču, Kačenku, jak chcete. Káča je štěně hladkosrstého Jezevčíka s černým pálením a je křížená s Alpskou brakou, měla by tak mít alespoň vyšší nohy. Je stará devět týdnů a je naprosto kouzelná. Já jsem nikdy moc nevěděla, co lidi vidí na štěňátkách, je to prostě jenom malý pes. Che, není! je to něco neuvěřitelně roztomilýho! U našich je tak po několika týdnech zase veselo a já teď kolikrát sloužím, jako hlídání, když všichni z baráku mají pracovní povinnosti a nemají čas hlídat štěně. Chcete-li vědět, proč Kačenka, tak mamka se kousla, že jméno jí dá až ji poprvé uvidí a co jí k ní bude sedět jako první. Je to tedy Káča :-D.
Přiznávám, že to je trošku i můj splněnej sen. Mám teda za každých okolností ráda velká plemena. Pokud bych si ale měla vybrat malé plemeno, které by splňovalo povahu, kterou bych si u takového psa přála, a jak by měl vypadat vzhledově, tak je to právě jezevčík.
