Dlouho, dlouho jsem se tu neukázala, takže tu dlouho nebyl ani žádný článek. Jenže já k tomu měla jeden obrovitánský důvod a chtěla jsem přijít až s tímhle článkem a o ničem jiném jsem neměla chuť psát.
Dlouhou dobu jsme plánovali rodinu, počítali, že až po svatbě a až bude postaveno, ale jednoho krásného dne jsme se rozhodli, že není na co čekat a že ideální doba není nikdy. A co si budem, také už nejsem nejmladší a už několik let říkám, že bych chtěla otěhotnět cca ve 30 letech. Netrvalo dlouho a já hlásila drahému Jakubovi a rodině tu skvělou novinu, že nás bude o jednoho víc.
Zjistila jsem to ráno na Jakubův svátek, jelikož mi bylo divně a MS nikde. Já tak nějak tušila, ale moc tomu nevěřila. Stejně jsem z hecu pravila "Chceš dárek k svátku hned teď ráno?" Jak říkám, trošku jsem to čekala, ale dvě čárky na testu mě přesto všechno zastihly naprosto nepřipravenou a už nebylo cesty zpět. Ihned večer, když jsem to trošku rozdýchala jsem hned psala mamce, protože jsem najednou zjistila, že vůbec nevím, co můžu a co nemůžu, jak na sebe mám dávat pozor atd. Jakubovým rodičům jsme to řekli také hned, protože nás čekal společný týden výletování po Čechách a aby věděli, že by to chtělo nějaký klidnější program a bůh ví, jak mi bude. Celá rodina to ale vzala s naprostým nadšením a moc se na mrňouse těší.
Během toho týdne plného výletů mě čekala i první návštěva u doktora, aby mi to potvrdil. Nespala jsem někdy od 4 od rána, jak strašně jsem byla v nervu, ale nebylo to vůbec potřeba. V mém břiše už se na ultrazvuku rýsovala malá fazolka a rovnou se srdeční akcí. Doktor mě poučil, že vše vypadá v pořádku, ale do 12. týdne není nic jisté. Co vám budu, dost mě znejistil a já začala poslouchat své tělo, jak nikdy. Když jsem byla unavená, šla jsem se prostě bez servítek natáhnout, přestala jsem tahat těžké věci apod.
Včera jsem byla na prvním velkém screeningu (aktuálně jsem ve 14.týdnu) a doktor mi naštěstí potvrdil, že je vše absolutně v pořádku a rizika vrozených vad jsou naprosto minimální. Jen mám prý trošku níž dělohu, ale postupně prý vystoupá nahoru. Nicméně nemám skákat atd., aby to bylo v klidu, ale žádné drama by se z toho prý dít nemělo.
No a jaký byl můj začátek těhotenství? Musím vám říct, že jsem si to představovala dost naivně, ve stylu "Tak ti bude občas špatně, občas se pozvracíš, ale o nic přece nejde." Hahaha! Přežít 7. až 10. týden pro mě bylo absolutně nepředstavitelné. Prala jse se takřka s celodenní nevolností, kdy nejlíp mi bylo asi tři hodiny odpoledne. Jinak neustále špatně a kolikrát jsem nemohla spát ani v noci, jak strašně mi bylo zle. Nejsem bohužel ten typ, co by to uměl zaspat. Kolikrát mi bylo blbě i půl dne v kuse, kdy jsem jen ležela a kolikrát brečela zoufalostí. Zvracela jsem asi jen 4x, ale kolikrát jsem se už modlila, aby to šlo ven, že mi bude chvilku líp. Smůla. Úplně jsem na celý jeden měsíc přestala chodit ven, protože se to nedalo. Měsíc nám vozila jídlo mamka, protože já nebyla schopná vařit a nezvládala jsem ani, když vařil drahý, protože mi všechno naprosto smrdělo. Krom polenic, ty mi teda voněly, ale například kolem pekárny s čerstvým pečivem jsem nemohla projít. Do potravin jsem také dobrý měsíc nestrčila noc. Začalo se mi dělat špatně i při jízdě autem, to já absolutně neznám, a tak to pro mě byl dost velkej šok. I to se ale naštěstí srovnalo. Aktuálně je mi o dost lépe. Špatně mi je jen občas, večer mi je spíš těžko a to i po lehké večeři, hlavně večer už nemám vůbec chuť k jídlu. Mou milovanou kávu jsem jsem také pila teď po měsíci, jelikož jsem ji nemohla ani cítit. Občas bojuju s nízkým tlakem (další ironie, jelikož jsem doposud měla spíš vyšší), a tak mi kávu doktor přímo doporučil, pokud to nepiju po litrech. Aktuálně jsem ale spíš taková unavenější, utlumenější. Vždy mi stačilo 7-6 hodin naspat v noci. Teď musím mít naspáno 7-8 hodin + ještě hodinu odpoledne. Už ale aspoň zvládám normálně fungovat, pokud mě nepřepadne vlčí hlad, kdy se mi udělá sakra zle, pokud se hned nenajím.
Pracovní jméno je Olaf, protože to v jednu chvíli vypadalo jako sněhulák a Olaf je sněhulák v Ledovém království. Podle včerejšího verdiktu to bude z 90% kluk - já si jako prvního kluka moc přála a nastávající tatínek také a termín mám přesně na Apríla. Své narozeniny slavím 26. března, tak už začínám počítat s tím, že své 31. narozeniny můžu trávit klidně v porodnici.
A to je dnes asi vše. Budu vás nadále informovat a hodlá psát, jako předtím. Držte nám palce lidi! :-)