Akce nemocnice

Mrňous se narodil s mateřským znaménkem na bříšku a to poměrně velkým. Při narození mělo znaménko asi 0,5 na 1,5 cm a doktoři od prvního okamžiku lítali jako šílení a zjišťovali, jestli má podobný névus někdo v rodině. Měla jsem ho já, na zádech, ale v 15 letech mi jej odstranili. V té době jsem nechápala, co tak vyšilujou. Pochopila jsem to až později.

První problémy přišly v okamžiku, kdy se mu po těle ve třech měsících udělal ekzém a jedno ložiško se mu vytvořilo právě přes znaménko. X měsíců mi trvalo to vybalancovat tak, aby kůže v tomto místě byla hezká, nebyla vysušená a zároveň nemokvala. Právě zde se totiž ekzém projevoval nejagresivněji a já si kvůli tomu i několikrát pobrečela. Další problém nastal, když začal sám  sebe víc vnímat a do znaménka si začal dloubat, takže přišla fáze přelepování, ale kůže tak dostatečně nedýchá, a tak má kolikrát ještě větší sklony k ekzému na tomto místě. Pokud to je jinak v pořádku, tak má minimálně podrážděnou kůži od lepidla, která je na náplasti, kterou se to musí přelepovat. Prostě stačí málo a ekzém začne haprovat, dělat problém, svědí a on to drbe. Takže kolikrát v noci nespím, protože hlídám, aby se neškrábal.

Bude to už dva měsíce, co to poprvé rozdrápal do krve a já v té době řekla dost. Zavolala jsem do ambulance, paní doktorce, jenž nás s tímto problémem a znaménkem pravidelně kontroluje, abych se s ní poradila o odstranění. Určitě by se mu to odstranilo v pozdějším věku preventivně, ale dlouhodobě to už dále nešlo. Trápili se všichni kolem něj a i on. Paní doktorka nás ihned poslala na konzultaci na plastickou chirurgii (znaménko se od narození již o něco zvětšila a s odstraněním je kvůli velikosti nutná i plastika kůže). Říkala nám, že nás asi budou nutit do mastiček, protože tak malé děti neradi operují, pokud to není vyloženě nutné. Na konzultaci na plastiku nás vzali ještě ten den, kde vyhodnotili, že tohle se dál nedá a odstranit to je rozumný krok. Týden na to mi volali s termínem.

Zítra, 29. 6. nastupuje do nemocnice (a já tam s ním celou dobu budu) a 30. 6. ho čeká odstranění. Tím, že je maličký, tak ho čeká celková narkóza. Už teď jsem nesmírně nervní, ale zároveň se těším až se jemu i nám uleví a až to bude pryč. Zahojí se jizva a snad už potom bude pokoj. Těším se až se bude moct cachtat v bazénku a já nebudu řešit, jestli se to pod vodoodělnou náplastí zapaří a rozmokvá. Zároveň mám ale strach. Přece jen celková narkóza v 15 měsících, ale vím, že to asi jinak nejde.

Tak, kdo si na nás vzpomene, tak budu ráda, když nám následující dny budete držet palce a já o nás dám vědět, jen co to půjde.