Naposledy jsem slibovala, že jen co budu mít čas, tak se ozvu. Ta chvíle nadešla právě teď! :-D
Jelikož je mamka již několik let OSVČ účetní, tak má spoustu kontaktů. Mezi ty patří i stěhováci, kteří nás stěhovali a to rovnou v den státního svátku 28. října. Ještě ale než přišel den D jsme ve čtvrtek dopoledne odevzdali Šímu k rodičům drahého, aby o něj bylo plně postaráno a my mohli v klidu balit, bez toho, aniž by nám věci vyhazoval zpátky ven z krabice :-D. Ještě jsme tedy odvezli přebytečné věci kámošce, protože jsem jí slíbila, že věci z kuchyně, které nevyužiju, jí věnuji do práce do kuchyňky. Díky tomu jsem se i podívala, jak vypadá takové studio a zázemí studia, kde se vytváří dabing k seriálu či filmu. Skákly jsme si společně i na oběd a já už poté opravdu vyrazila k domovu konečně balit.
Čekala jsem to různé, ale balení nám šlo nakonec docela hezky. Balili jsme sice dost chaoticky, ale nepřišlo mi, že by to v tak malém bytě šlo lépe, protože kvůli nedostatku místa jsme vše měli i chaoticky uložené (kde zrovna bylo místo :-D). Ve čtvrtek večer jsme ještě sháněli větší krabice a v pátek večer tomu nebylo jinak a to jsme se ještě stihli otočit na baráku a vyzvednout Šímovi nábytek v Jysku do jeho nového pokojíčku :-) a vlastně jsme ještě asi dvě hodiny seděli u kamarádů :-D. Celkem úsměvné bylo vyzvědávání banánovek v Globusu, jelikož se nejdřív tvářili, že nic nemají, protože to hned ráno vždy hážou do lisu. Nakonec pár krabic našli a při přendavání do auta na nás vypadly dva banány, které tam někde uvízly :-D. Banány patří mězi pravidelné položky v našich nákupech, takže se to hodilo - Šíma je má moc rád :-D.
V pátek odpoledne se u nás ještě byl podívat stěhovák, jak to u nás vypadá, kudy se to bude stěhovat atd. Jak bylo všechno chaoticky poskládané, tak pravil "Ahá, vy teprve balíte, tak to já vám ještě zítra přivezu krabice a zatímco vy to budete balit, my to budem nosit do auta." No, tak to jsem ho rychle zbrzdila, že to asi nevypadá, ale 80% věcí je zabalených, jen to prostě není kam dávat :-D. V pátek večer jsme šli ale spát celkem v klidu, protože jsme věděli, že jsme to zvládli a z 95% máme vše zabalené a připravené na převoz.
Já vstávala v sobotu v 6 ráno a na 7 jsem vyrážela pro mamku. Plán byl totiž jasný - já s mamkou pojedu jedním autem a zabalenými věcmi do kuchyně, jako první a na baráku budeme mít prostor to celé vysát, vytřít, omýt a začít vybalovat věci do kuchyně. V průběhu dopoledne potom přijede drahý s bráchou a stěhovákama a začnou se vybalovat další věci, aby to nejdůležitější bylo vybalené, až přijede večer Šíma.
Plán vlastně vcelku vyšel, jen večer nastal zmatek, takže se nevědělo, kde je čisté povlečení do postelí. Drahý se proto vydal naotočku do Prahy do starého bytu. Tam nic takového nenašel a po větším hledání se to našlo zahrabané v garáži, ještě mezi ostatním. První noc na baráku s námi spala i moje mamka v pokojíčku Šími, protože si ho druhý den chtěla vzít dopoledne na vycházku, ať my můžem vybalovat další věci. Musela byt jedn večer do Prahy a zase brzo ráno sem k nám, tak bylo lepší tady zůstat s námi. Večer jsme všichni odpadli po 10 a šli rovnou spát.
- Takhle vypadal náš byt večer před stěhováním :-D
No a od té doby tady bydlíme! Spousta věcí je po krabicích a pytlích, jelikož to ještě není kam dávat. Týden po týdnu to je ale lepší a lepší a včera jsme finálně domalovali i poslední místnosti. Musím říct, že se mi tady moc líbí! Vesnice je prostě lepší než města a dům je lepší než byt. Už když jsem se poprvě stěhovala od naišch z baráku, tak jsem věděla, že jednou chci mít také barák, že své děti chci vychovávat v baráku a ne v bytě. Takže já jsem naprosto spokojená. Komplikovanější je cesta do městečka na náměstí, je to sice po chodníku, ale musím kočárek se Šímou vytlačit do totálního kopce a zbytek cesty není po rovince, ale z kopce, a tak cesta domů je stejná, ale třeba si na tom zlepším fyzičku :-D.
Do Benešova to máme 10 minut autem a do městečka dojdem pěšky za 15-20 minut a nic tu nechybí - hezky vybavený COOP, dvě vietnamské večerky, super papírnictví s hračkama, řeznictví, pošta, zdravotní středisko, knihovna, dětský klub, škola, školka. Máme tady kamarády, takže s kámoškou a jejíma dětma chodíme pravidelně ven, takže Šíma je i super socializovaný mezi dětma. Přestěhování tak hodnotím velmi pozitivně a do Prahy sice dojíždím, protože tam mám ještě velké vazby (kadeřnice, rodina, nehtařka, lékaři atd.), ale jinak mi Praha nikterak nechybí.
- První vycházka v novém domově po nastěhování
EDIT: Jelikož jsem to psala už před týdnem a zatím nestačila dodat fotky, tak se zase změnilo pár věcí. Aktuálně máme osvětlení ve všech místnostech, kam běžně může vejít návštěva a já si konečně ve své trucovně trošku uspořádala odkladiště, takže se tam už konečně vlezl provizorní stůl s knihovnou.
- Moje provizorní zašívárna