(Ne)malé radosti - březen a únor 2024

24. duben 2024 | 13.50 |
blog › 
(Ne)malé radosti - březen a únor 2024

 - Oba dva měsíce jsem se opět motala v kuchyni a zkoušela nové recepty či brousila k dokonalosti ty starší. Po dlouhé době jsem i na návštěvu dělala tiramisu. Odhodlala jsem se poprvé k pečení kachny, která se moc povedla. Tím pádem jsem si i poprvé v životě vyzkoušela dělat kynuté knedlíky a to rovnou v troubě pomocí páry. Je to překvapivě lehké, žádná věda :-D. Měli jsme i koprovku a buchtičky se šodó. Největší výzva byl narozeninový dort pro Šímu. Chtěla jsem mu upéct svůj vlastní a rovnou zelený mecháček (barvený špenátem). Nakonec se mi moc líbil a snad všude sklidil úspěch. Šíma miluje Tlapkovou patrolu, a tak jsem mu i sehnala postavičky a ozdobila s nimi dort, takže mu z dortu zůstala i tahle krásná vzpomínka. Jako každý rok jsem si i střihla velikonoční mazanec, ten by prostě nemohl chybět. 

  
- Stále jsem pokračovala a nadále pokračuji v zadávání kalorických tabulek. Občas mě potkají menší výkyvy. Nejvíc jsem polevila v únoru, kdy nás doběhla chřipka.
- Miluju šeřík a jeho vůni. Každé jaro se na něj těším, a když jsem v Rossmannu potkala krém na ruce s touto vůní. Měla jsem jasno. Krém voní opravdu hodně a velmi věrohodně. Hezky promašťuje, ale zároveň ho ruce hezky a rychle vstřebají - ideální stav (při praní tohoto odstavce jsem si ho musela hned namazat :-D)
- Mám vizi, udělat na našem schodišti rodinné fotoalbum z vyvolaných fotek. V únoru jsem se tak odhodlala koupit první rámečky a především nechat vyvolat první fotografie členů rodiny.

Stále je ale nemáme pověšené, tak k tomu drahého budu muset dokopat :-D.
- V závěru února jsem s mamkou byla v O2 na koncertu Depeche Mode. Je to už taková tradice, že na ně chodím pokaždé, když tady jsou a spolu. Proto jsme nemohli vynechat ani tentokrát a nezklamali nás. Oni prostě umí. Jsou to už rockoví veteráni, ale stále v suprové formě. 

- Na konci února jsem se i vydala sama na akci. V benešovské knihovně měla Kateřina Tučkové besedu ke své poslední knize Bílá voda. Autorku mám moc ráda, ač si vybírá těžká témata a sahá do bolavé české historie. Moc dlouho jsem však neváhala, nemohla jsem tam chybět. Knihu jsem ale ještě stále nečetla, ale ten večer jsem si potvrdila, že jednou na ni určitě dojdem, protože odsun řeholnic mě velmi zajímá.
- V březnu jsem se hodně věnovala svému šatníku. V prosinci jsem se účastnila e-workshopu, jak se oblékat podle svého typu postavy. V březnu jsem se do toho hodně opřela. Dělala jsem si plánek, jaké střihy se hodí k mé postavě, co mám potlačit a na co naopak upozornit. Zjišťovala jsem si i barevnou typologii. Už roky vím, že jsem podzim, ale víc jsem to neřešila. V březnu jsem tak poprvé v životě schovala do ústraní černou, které jsem měla v šatníku hodně. Naopak jsem začala kupovat barvy v zemitých barvách. Mezi mé aktuální barvy tak patří khaki, hnědá, béžová, žlutá, oranžová, ale i třeba tmavě modrá. Je neskutečné, co proházení barev dokáže s člověkem a jeho sebevědomím udělat. Najednou jsem i zjistila, že oblékat se není tak těžké. Wow, jsem ráda, že jsem tento workshop objevila a svůj čas tomu věnovala.
- Na začátku března se začaly blížit velikonoce, a tak jsem se odhodlala pro vůbec první jarní výzdobu v životě. V bytě na ní nebylo místo, tady na ní místo konečně bylo, a tak jsem měla ozdobené kočičky i jarní aranžmá na stůl, které jsem si sama tvořila. Jelikož 
- V Lidlu jsem objevila, že mají můj vysněný keřík šeříku, a tak jsem si ho koupila na zahradu. Vysadili jsme ho tak, abych na něj mohla koukat z okna kuchyně a kochat se. 
- Poprvé jsme byli na farmě u Patáků a stalo se to naším oblíbeným místem. Kravín je volně přístupný a člověk si může hladit telátka. Strašně moc se tam líbí Šímovi a nikdy nechce jet pryč. Navíc farma provozuje vlastní mlékomat, kde si můžete načepovat čerstvé kravské mléko a nechybí ani obchůdek plná farmářských potravin, jako jsou výborné sýry, kefíry, jogurty, ale i máslo, domácí knedlíky nebo uzené ryby. Patákovi bourají i vlastní hovězí, ale zatím jsem od nich neobjednávala. Pro lokální farmářské produkty ale už jezdím pravidelně.

- Na sklonku března, kdy byl Šíma i zdravý jsem po x měsících navštívila Háje a svou oblíbenou údržbu, aby zjistila, jestli se kluci mají k světu. Pak jsme se šli i projít s bývalou kolegyní a na chvilku si sedli na kafe.
- Drahé dítě začalo počátkem února navštěvovat místní dětskou skupinku. Otevřela se nám tady nově, na tři hodiny během dopoledne. Šimon ji navštěvuje dva dny v týdnu a chodí tam rád. Nejdřív byl jen na hodinku, a když se ukázalo, že to zvládá a dokonce se mu tam i líbí, tak začal chodit na celé dopoledne. Já mám tak víc prostoru na práci, takže nejsem tolik ve stresu a Šimon se zabaví s vrstevníky. Během zimy tam tedy spíš nebyl, protože byl nastřídačku nemocný, ale teď už to začíná vypadat nadějne.
  


(Fotka je z první hodiny, kdy šel prvně do skupinky a mně nedávalo smysl se na necelou hodinu vracet domu, a tak jsem si sedla v místní kavárně sama se sebou na kávu.)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: (Ne)malé radosti - březen a únor 2024 blanka 25. 04. 2024 - 06:54
RE: (Ne)malé radosti - březen a únor 2024 myfantasyworld 26. 04. 2024 - 12:43
RE: (Ne)malé radosti - březen a únor 2024 lufienne 02. 05. 2024 - 08:03