Damn-girl | Co dělat, až mi skončí rodičák

 Co budu dělat, až mi skončí rodičák a Šíma půjde do školky. Otázka, kterou jsem si pokládala častěji a častěji. Teď sice mládě chodí dvakrát týdně do školičky a do opravdové školky na "fulltime" půjde nejdřív, až příští rok v září. Doba, kdy tento čas nadejde se ale blíží a štěstí přeje připraveným, že jo :-). 

Tak nějak už jsem to vlastně měla předurčené. Už roky kooperuji s mamkou, co se týče účetnictví. Dělám ji tzv. fakturantku nebo aspoň tak bych popsala svou pozici. Zadávám do programu základní informace o dovolených a nemocích, co se týče mezd a prvotní účetní doklady (pokladna, vydané a přijaté faktury, párování výpisů). Myšlenka před lety byla jasná. Zatím to se Šimonem budu dělat takto a postupně přeberu celé účetnictví a nebudu ho dělat jen povchově, ale naučím se to hloubkově. Ten čas se ale blíží. Tady nastává ten problém. Jak se to blíží, mně o to víc dochází, že touhle cestou jít nechci, že mě to nenaplňuje, jak bych chtěla a potřebovala. Jsem ten typ člověk, který potřebuje cítit pracovní naplnění a cítít tu potřebu ostatních. Navíc jsem si přála takovou práci, ke které mi při nejhorším stačí jen notebook a nebude zas takový problém být tři týdny v zahraničí, protože do budoucna bychom chtěli cestovat po světě a hodně toho poznat. 

Není lehké takovou práci najít. Neustále jsem se snažila najít přesně takovou práci, co by tohle všechno pokryla a já cítila to pomyslné ukotvení v životě i z tohoto směru. Předminulý týden jsem i hledala různé rekvalifikační kurzy. Roky mě láká merketing, ale cítím tam velkou konkurenci, takže markeťáka jsem zavrhla. Došla jsem až tak daleko, že jsem si dělala osobnostní testy a vyšlo mi INFJ, což akorát potvrdilo to, co si myslím dlouho - Potřebuji, aby mě práce naplňovala, aby mi dávala smysl a pocit, že někomu pomáhám. Naopak mi vycházelo, že se ke mně nehodí nic, kde jsou čísla (moje dosavadní kariéra účetní, haha). Vyšla mi tam i práce v neziskové sféře nebo ochrana zvířat a přírody, což o sobě vím už také dlouho. 

Vyšlo mi tam ale ještě něco a to kariéra osobního motivačního kouče. Už jsem o tom párkrát slyšela, a tak jsem si o tom našla víc a v tu chvíli jsem cítila to ono. Tu trefu do černého a bylo jasno. Začala jsem si o tom tedy hledat víc informací, abych si svou vizi potvrdila. Našla jsem i kurzy, které mají akreditaci MŠMT. S touto myšlenkou jsem vyšla i před scé hlavní kritiki - drahého a mojí mamku. Čekala jsem, že mi minimálně jeden z nich řekne, že teď už jsem se opravdu zbláznila. O to větší překvapení pro mě bylo, když mě oba dva podpořili a mamka rovnou přišla s nápadem toho, že mi na kurz půjčí, abych si nemusela půjčovat od banky nebo jiné instituce. Co se budem, pokud se chcete vydat touto cestou a udělat si kurz v tomto odvětví, tak musíte investovat 40 až 50 tisíc, plus ještě najít ten čas, ať můžete do kurzu docházet a následně se i naučit na závěrečné zkouškky k získání certifikátu. Bylo mi i přislíbené, že se během mého kurzu postarají o Šímu, a tak už nebylo moc nad čím přemýšlet. A tak jsem se přihlásila. Nakonec jsem se přihlásila na kurz u Mindset Academy, jelikož pořádají kurzy v Praze na Vyšehradě. Líbil se mi ještě jeden kurz, ale tam by se muselo jezdit do Brna, navíc byl rozložený po pár dnech na půl roku. Mindset Academy má cca 60 hodinový elerning, na které poté navážete na kurz s osobní docházkou, který intenzivně trvá deset dní a poté je test k certifikace. Nedovedla jsem si představit, jak se to budu učit po kouscích, tak jsem zvolila několikadenní najevárnu s tím, že si předtím udělám ještě nalejvárnu doma. S kurzem začínám první polovinu srpna, tak teď mám spoustu času se zaměřit na počáteční studium. Moc se ale na to těším.

Věřím, že to v našim končinách má do budoucna potenciál. Teď se o této profesi u nás možná ještě tolik nemluví, možná v manažerských kruzích, ale věřím, že si to tady najde své místo. Má vize je taková, že bych poté chtěla pomáhat najít směr vyhořelým duším. Nechci asi úplně motivovat vysoce postavené manažery, aby si věřili a zvládli nějaký obchod a měli manažerské sebevědomí šéfovat týmu, ale spíš pomáhat lidem, kteří nějakou profesi dělají několik let, ale není to to, co je naplňuje, co jim přináší radost do života a třeba i mají něco vymyšlené, co by dělat chtěli, ale nevěří si ukončit jedno a začít druhé. 

Tak tedy uvidíme, jak bude, ale věřím v to, že minimálně po osobnostním rozvoji mě samotné tohle hodně pomůže. Třeba mě to nakonec zavede ještě úplně jinam, protože jen získám motivaci a odhodlání na něco jiného, ale furt to pro mě bude obrovský přínos. 

Schválně mi napiště, co si o tom myslíte a jestli jste už někdy o kariéře osobního kouče slyšeli. Budu jen ráda za vše názory, jiné úhly pohledu a poznatky.