Damn-girl | SPAIN (part 1)

 AIRPORT - departure (Prague):
21. 6. jsme s mamkou vstaly už v 7 hodiun ráno a společně pobavily ty nejposlednější věci. Asi o hodinu později započala naše cesta na Ruzyň. Obě jsme měly poprvé letět, a tak jsme byli mírně (já víc) vyklepaný. To ráno bylo strašně hnusně a tahat kufry v lijáku bylo opravdu "vynikajicí". 
Po příjezdu na letiště jsme předaly naše kufry, zakoupily ještě nějaký pití a společně se zděsili nad cenama nápojů v místní trafice. Ono cca 55 Kč za 0,5l Coly je opravdu dost stejně jako za 0,5l neperlivý vody :/. Pak už se nám nechtělo sedět v té velké hale, takže jsme prošly bezpečnostní kontrolou. Mamce pískaly boty :-D. Za bezpečnostním byly už bezceilní obchody - tudíž levnější parfémy, pakly cigaret či chlast. Jeden parfém se mi opravdu moc líbil... ehm 2000 na parfém nemám, jsou potřeba důležitější věci (jako třeba nakrmit kočku :-D). Po příchodu ke správnému gatu jsme zjistily nepříjemnou věc, let měl půl hodiny zpoždění což opravdu, ale opravdu nepotěší, když letíte poprvé v životě a co nejdřív už to chcete mít z krku :-D. Avšak, doškaly jsme se :).
Taktéž mě mamka varovala jednou větou - ,,Ještě jednou od tebe uslyšim slovo terorista a nakopu tě!" xDDD. Po nějaké té době už se pohodlně sedělo v letadle... jednu chvíli jsme přemýšlela, že z toho letadla ještě můžu utect xD... pak to po nějaké době škublo a my se rozjeli na runway... nevim proč -  v té chvíli ze mě všechen strach padl. 
Při vzletu jsme se s mamkou držely za ruce, protže jsme se bály :-D a potom už se letělo. Byl to opravdu nádhernej výhled :). Nebylo to ovšem tak zábavný jako cesta vlakem, to přiznávám. Ono to čučení pod sebe po nějaké době totiž přestane bavit. Občasně byli turbulence a mě bavilo pozorovat chvějící se křídlo :-D. 
Po 3 hodinách letu v 11 000 km výšce a rychlosti cca 700 km/h letadlo začlo klesat. V jedné chvíli mě opravdu bolelo ucho a já myslela, že mi snad pukne. To poté přešlo a my přistávaly. Byly jsme v klidu do té doby než nějaké chlápek před náma pravil "Je celkem nízko a na tu vejšku letí docela rychle." Okamžitě nám v tu chvíli spadl úsměv :-D. Piloti to ale zvládli a my bezpečně přistáli, zatleskali jsme pilotovi... všichni vystoupili a šli si pro kufry ve Španělsku ve městě Malaga. 
Po 10 minátch jsme měly opět strach, protože stát 10 minut u pásu a kufry furt nikde... nakonec díky bohu přišly. 
My se nahlásili u naší delegátky, která od prvních chvil vypadala velice sympaticky a taktéž, že byla. Ta nás všechny rozvozila po hotelech a v tu chvíli začala naše odpočinková a zasloužená dovolená :).

A další povídání z dovolené zase příště. Fotky tady dnes nejsou - jednak jsme si kabel k foťáku zapoměla u babičky a jednak k této části ani žádné fotky nemám.