Hned na začátku roku si chci pořídit nějaké pěkný sešit s tvrdýma deskama, abych si tam psala nějaké nápady. Psát si takhle někam nápady jsem shledala jako velice dobrý nápad, protože kolikrát mě něco dobrého napadne, co bych chtěla udělat, ale nezapíšu si to nikam a zapomenu to.
Mimochodem se těším do práce. Dnes tam jdu v novém roce poprvé a už se těším. Chybělo mi to. Měli jsme totiž v kavárně pauzu a přes svátky byla zavřená. Taky se mimochodem těším do školy, akorát mám hrůzu ze všech těch zkoušek a hlavně z toho, jak se to všechno stihnu naučit, když dokopat se k učení je pro mě ta nejtěžší věc v životě :D.
Je tady jedna státní věc, ze které se mi chce zvracet. Dal nám to pan prezident do nového roku ale pěkný dáreček, jen co je pravda. Ta amnestie pro ty všechny mě vážně pěkně dožírá. Nikdo mi nevysvětlí, že se v tomhle státě dějou takový prasárny a pan prezident to všechno chce ututlat, a tak to takhle krásně zametl pod koberec. Normální slušný lid už se nedoví pravdu a to to už vypadalo vcelku nadějně.
Asi takhle... nikdy jsem našeho prezidenta neměla ráda, ale teď? Chovám k němu veškerou nenávist, kterou v sobě nosím. Takhle se chovat totiž ke svému lidu je ta největší prasárna!