Už jen ta cesta tam byla převelice zajímavá. Jak jsem vyčetla na internetu z jízdních řádů, tak to bylo přes celou Prahu od mého domova na Hradčanskou a z Hradčanské ještě 10 minut autobusem.
Z domova jsem vyrazila na zastávku. Ejhle, první zádrhel. Na internetu byl jiný jízdní řád než na zastávce, a tak mi autobus ujel před nosem a další jel až za 15 minut. Tudíž 15 minut zpoždění, když budu počítat ještě s nějakým zpožděním jak je v Praze na denním pořádku, tak možná přijdu pozdě. Nakonec jsem ale zvládla všechno krásně a zapomenu i na to, že jsem běhala cca 20 minut po Hradčanský a vyptávala se, kde najdu autobus č. 131... 7 lidí nemělo ponětí. Zachránila mě až poslední paní, která pravila, že tenhle autobus jezdí úplně mimo hlavní a jezdí "támhle za rohem." Krásně jsem to stihla a na kurzu jsem byla 15 minut před začátkem!
Hned ve dveřích jsem se lekla. Já a další účastník kurzu – cca 30 letý kravaťák (těm já říkám... prostě kancelářská krysa či podnikatel na volné noze :D). Trošku jsem se děsila, protože jsem se bála abych tam mezi všema nevypadala jako mladý kuře a pako :D.
Poté přišel ještě jeden účastník, vcelku normálně vypadající pán asi ve věku 40 let a dále (DÍKY BOHU) dorazila i paní asi kolem 30. Byla jsem ráda za tu ženskou, sama mezi tlupou chlápků se opravdu necítím a takhle ze mě ta nervozita spadla :).
Na začátku nám hnedka Sam (náš zaškolitel) rozlil welcome drink v podobě nějakýho extra silnýho alkoholického nápoje vyráběného z koky. Barvu to mělo ve skleničce jako zelená, ovšem zelená to nebyla a pálilo to na jazyku. To jsem nedopila, jako všechno ten večer. Nedalo se to, a kdybych to vypila všechno, tak se domů neodplazím ani ráno :D
Rozdal nám natištěné instrukce, propisky na poznámky a dali jsme se do práce. Jelikož jsem si vybrala barmanský kurz zaměřený na rum, tak jsme hned na začátku probírali kde se vzal rum, jak se vyrábí rum, jaké jsou druhy rumu. A v pauzách tohoto vyprávění jsme se učili míchat pár rumových koktejů.
Začali jsme na míchání úplně toho klasického – Cuba Libre. Vysvětlil nám, jak se má správně připravovat a jak ho správně podávat a varoval nás před chybami, které se normálně dějí v provozovnách.
Poté jsme přišli na koktejl zvaný Zombie, musím říct... ten název k tomu opravdu pasuje. Tři druhy rumu, griotka, broskvový likér a troška pomerančového džusu = zabiják... aspoň pro mě. Hrozně silný, hrozně moc smíchaného alkoholu na můj vkus = prostě mi to vůbec nechutnalo.
A hned po Zombie následovala příprava Diaquiri (čte se Dajkery, kdyby někdo netušil jak to přečíst ;). Příprava tohoto nápoje spočívala v bílém light rumu, čerstvé limetové šťávě a cukrovém sirupu. Naleválo se to do předem vychlazené sklenice a musím říct, že tento nápoj, který jsem připravila (jako všechny ostatní o kterých tady píšu) mi opravdu chutnal. Bylo to lehké a díky té čerstvé limetové šťávě to bylo opravdu osvěžující :).
Pokračovali jsme v přípravě koktejlu jménem El Presidente, který mi taktéž nic neříkal :D. Do nápoje jsme vrazili rum light bílý, vermouth dry, triple sec (teď si nemůžu vzpomenout co to je :(... zjistím to) a grenadine sirup (takový ten červený :)). To šlo, ale zdobili jsme to kůrou pomeranče, kterou jsme si museli z pomeranče odříznout... vzít mezi dva prsty a přiložit ke kůře zapálenou sirku a ve chvíli, kdy se plamen dotknul kůry jsme museli mezi prsty kůru stisknout tak, aby se nám prohnula směrem nahoru a pokud se vám to povedlo opravdu ve správný moment, tak díky tomuhle prohnutí ve chvíli, kdy jsme přiložili plamen se z pomeranče uvolnili oleje a po vhodu do sklenice této kůry dostal nápoj hned zajímavější chuť.
Celý kurz jsme zakončili přípravou Mojita. Sam nám řekl, že v klubech, kde je dostatek lidí se udělá třeba až 500 Mojit za jeden večer a je na to vybraný přímo barman, který celý večer míchá jen Mojita a nic jiného... a druhý den ráno má na ruce mozol od toho jak celý večer hnětl mátu, společně s limetkou a třtinovým cukrem ve sklenici :D. Většinou to prý dělá ten nejmladší či nováček na směně :DDD. Takže do Mojita opět bílý rum, celá limetka, 2 lžičky třtinového cukru, tříšť a perlivá voda. Stejně tak se připravuje i Caipirinha (Kajperína) akorát bez perlivé vody a máty a to menší sklenice.
Dále jsme na kurzu ochutnali asi 7 druhů rumů. Litrová sklenice nešla pod 5 stovek, chutnali jsme např. 23 letý rum či rum, jehož cena za litr se pohybuje okolo 1 300 Kč.
Hrozně ráda bych to všechno dopila až do dna, protože jsem věděla, že taková příležitost už se mi třeba nikdy nenaskytne, ale věděla jsem, že nemůžu, jestli se chci v pořádku dopravit domu. Celé to prostředí bylo příjemné, moji společníci byli vlastně také fajn, Sam byl opravdu hodný... vysvětlování mu šlo a byl schopný vám všechno vysvětlit nebo ukázat ještě jednou, když vám to třeba i na potřetí nešlo.
Na kurzu jsme měli i občerstvení, mohli jsme si dát zdarma nealko nápoje či kávu, také jsme mohli ochutnat jakýkoliv alkohol, který měli vystavený v té asi 3 metrové vysoké skříni a spousta z těch flašek se v ČR vůbec neprodává. Dostali jsme každý i bagety k zakousnutí, odnesli jsme si perfektní zážitky a certifikát, který je udělen přes českou barmanskou asociaci, takže naprosto super certifikát, dostali jsme tričko a zdarma jedno číslo časopisu, který se věnuje téhle barmanské branži.
Z kurzu jsem prostě nadšená ještě teď... ohromně mě to bavilo. Jsem hrozně moc ráda, že jsem opět potkala někoho, koho práce v tomto odvětví baví – Sam. Takových lidí, které by to opravdu bavilo se v dnešní době opravdu moc nevidí.
A pokud jste do dočetli poctivě až sem tak vám děkuji a miluju vás za to :D (sakra, to zní americky... všechnyyy vás milujuuuuu xDDDD)
Můj certifikát 8):
