Gramlák

7. únor 2013 | 20.28 |

To vám povim, včera byl ten nejhorší den v práci, co jsem snad mohla zažít. Nic mi nešlo, ale fakt totálně, když jsem udělala špatně dvě horké čokolády s tím, že jsem je musela dělat znovu, jsem už měla tušit, že ten den nebude jen tak... a taky že nebyl.

Odpoledne tam šéfová přikvačila s tím, že od 7 večer, tam má posezení s 20 svýma známýma a že určitě dýl jak do 10 tam nebudou. Mělo mě napadnout (jak říkala mamka), že jen do 10 tam rozhodně nebudou. Domu jsem se totiž dostala o půlnoci. Teď k jádru pudla.
Včera jsem ze sebe udělala za ten večer tak nešikovnýho kreténa (pardon za ten výraz), že mi je ještě z toho teď blbě. Víéte, jsem zvyklá, že mi v práci všechno krásně jde a nevypadám, jak když mám obě ruce levý.
Začlo to hned u začátku směny. Přijdu do práce a tam asi 15 přepravek pití, že dovezl dodavatel pití, takže to mám narovnat do skladu. Jenže to znamená přerovnat sklad o nějakých 15 dalších plných přepravkách s pitím + tam poté dodat to nově dodané. Hned na začátku směny z vás leje a máte vytahaný ruce jak opičák. Opravdu nechápu, proč my holky, tam musíme tahat těžký přepravky se skleněnejma láhvema plých pití... proč to krucinál nemůže dělat ten provozní? Od čeho tam taky jinak je? Pak jsem zmrvila ty dvě horké čokolády, putovaly tedy na odpis.
To by ještě šlo... v 6 večer jsem šla ale sestěhovávat stolky kvuli tomu šéfčinému posezení. Dvouma stolama jsem o sebe omylem ťukla = praskla mi ta jedna tabule skla, co máme na stolcích kvůli lepší údržbě. Takže to mám za 300,- a druhou polovinu nového skla za mě platí kavárna. Výborně.
Poté dorazila skupina včele s šéfovou a hned další problém. Nahoru na lednici jsem si uklidila poklop od podnosu na dorty, jenže... při dovírání lednice ten poklop z lednice sjel a prakticky mi spadnul na hlavu a rozflákal se. Dopadla jsem vcelku dobře - pouze jedna tržná centimetrová rána na ruce jinak dobrý. Ale stejně, ta potupa, že na vás kouká 15 lidí :(. A to že mi tam poté padaly věci na tácu při odnodu a né jednou... o tom už se nebudu zmiňovat. Prostě jsem včera vypadala jako totální nešikovnej blbec, co tam vůbec nemá co dělat. A jelikož ty lidi byli ze samé lepší společnosti, tak se to z jejich pohledů dalo výborně odhadnout.
Nebudu lhát... v půl 10 večer už jsem byla potom všem unavená a bylo na mě toho moc, takže jsem tam schovaná za barem sušila slzy. Bohužel nejsem zvyklá, aby mi takhle v práci něco nešlo a na víc před takovýma lidma, kteří si o vás myslí to samé, jako kdybyste pracovali na veřejných záchodcích... za to šéfová... ač je taky z lepší společnosti, tak mě celou dobu podporovala a snažila se mě povzbudit.
Nakonec jsem si teda vydělala 500,- jen na dýškách... ač nevím jestli to mám za velký soucit či za co. A jsme u další věci... v půl 12 se všichni spakovali až na dva chlápky. Jeden tam na mě začal:
On: "A vy byste tady s náma ještě nebyla?"
Já: "Nezlobte se, ale je půl 12 a já bych nestihla poslední autobus a nejsem zdejší." (Ano lhala jsem - byla tam pro mě mamka autem aby mě vyzvedla... přiznávám)
On: "To nevadí! Já vám za to bohatě zaplatím a zaplatím a objednávám i taxík."
Já: "Nezlobte se, ale opravdu ne."
Potom tak vyvaleně kouká a řiká "S tím jsem se ještě nesetkal, aby mi někdo na peníze řekl ne." S prominutím... co si kurva lidi s penězma myslí? Že zamávají bankovkama a já se s prominutím poto? Bohužel ne... a bohužel nejsem ten typ, co se na peníze nechá utáhnout, který se penězma nechá na něco ukecat. Bohuže.l. A maník koukal dost vyvaleně.
Shrnuto tedy, včerejšek strašný... jsem nasraná na sebe, za to jaký jsem udělala "dojem" a jsme taky nasraná na všechny lidi z "vyšších vrstev," protože si prostě myslí, že ukážou prachy a všichni se poto. Bohužel, já se nepoto...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Gramlák sigrun 16. 02. 2013 - 19:03