Když si pro mě přijeli do útulku, tak jsem je s velkým zájmem vítal, ale styděl jsem se, protože jsem byl hrozně špinavý a zaprášený... co si budeme povídat, taky jsem smrděl. I tak jsem se jim ale líbil, a tak si mě vzali. Super, říkal jsem si... než mě nakonec chtěli nacpat do auta! Já se auta bojím... už nikdy tam nevlezu... ty špatný vzpomínky. Neukecal jsem je a do auta mě prostě nacpali se slovy, že jedu domu a bude mi fajn, a tak jsme odjeli.
V autě s emi začali opravdu líbit, vypadali hrozně příjemný... povídali si se mnou... smáli se na mě a taky mi dávali pamlsky. Bylo mi tam hrozný teplo, takže jsem se i bohužel jednou pozvracel a hrozně slintal, ale nevynadali mi... spíš mě litovali.
Kousek před koncem cesty mi ještě skočili koupit spešl šampon na rozčesávání, hřeben a misku na vodu. A když nastoupili, tak se bavila ta řidička asi mamka se svojí dcerou, že jsou zvědavý co na mě řekne táta. Na něj jsem taky zapůsobil a ač se všichni báli, jak on mě vezme, protože s emu nebudu zdát tolik jako jeho bývalý pes, tak si mě i tak okamžitě zamiloval a hned po 10 minutách seznámení se mnou ležel na podlaze ve stupní chodbě.
Pak mě hned vykoupali a teď je ze mě fešák. 3x denně se mnou chodí na procházky, chválí mě, že netahám a na vodítku způsobně jdu, já jím to dokazuji ještě víc posloucháním povelů jako zůstaň a čekaj... furt se na ně taktéž zubím. jsou na mě pozorní a je vidět, že mě mají rádi a já jsme rád, že jsem našel rodinu. Furt za nima běhám, protože musím kontrolovat, aby mi třeba někam neutekli... však důvěřuj, ale prověřuj. Furt na ně taky dorážím a chci se mazlit as neustále je olizuju na nose... oni se smějí a odstrukjí mě.
Ještě jsem zapomněl říct, že mi je 9 měsíců. Ač je to jen jedne den, mám pocit, že jsme se dostal do skvělých rukou, mezi lidi, kteří mě mají rádi a líbím se i ostatním členům rodiny, kteří tady s náma normálně nežijí, ale chodí na návštěvy. Tak tedy doufám, že se aspoń trochu líbím i vám :)