A jak to bude dál?

1. listopad 2013 | 20.26 |

10. 10. nastal zlomový okamžik - děda byl hlavním aktérem nehody. To všechno víte, otřes mozku... krvácení do spánkového laloku a tak. 30. 10. nastal zlom č. 2 (tedy tuto středu) - poprvé jsme za nimk od nehody byla v nemonici, poprvé ho viděla. Už druhý den chodím jak tělo bez duše. První noc jsem nespala vůbec, dnešní noc trošku. Bylo hrozný ho tam vidět ležet a pozorovat, jak neví která bije. Ještě k tomu s dýchákem, protože má zápal plic a sám by to neudýchal, se sondou, která ho krmí. Prostě děs. Vidět někoho takového, kdo je napokraji sil, když víte, že on byl vždycky ten silnej a plnej života co se pral.... bylo to hrozný.

Dnes, 1 . 11. nastal zlom č. 3. Jeho léčba se už nepočítá na týdny nebo na měsíce, ale tak narok. Na Vánoce rozhodně s náma doma nebude. Prodělal totiž těžký zápal plic (ze kterého už je prý skoro venku), ve kterém ho z Vinohradské převážali jna Bulovku, protože an Vinohradkoupodle místa bydliště nepatří a zabíral místo. Tšžký zápal plic ho hodil hodně zpět, a proto je opět těžce dezorientovanej. Hrozí, že krmící sondu mu budou muset dát přímo do žaludkum protože aktuálně ztratil polikací reflex, který by se měl prý obnovit. Opět je dezorientovaný, protože otok mozok apod se zhoršil. V první chvíli to vypadalo, že už nikdy na tom nebude líp. Sesypala jsem se. Dnes večer - cca 4 hodiny po nejvyhrocenější události nám teta doktorka dala naději v podobě toho, že to bude trvat hodně dlouho, ale celé to je o rehabilitacích.

Tak tedy doufáme.Už asi nikdy nebude jezdit na kole, jezdit autem, sekat dříví, sám chodit do lesa na borůvky, ale kdyby se zvládnul s připomínkou najíst, s asistencí se někam došourat, tak by to bylo i tak dobré. Furt jsem z toho špatná, ale musím se modlit, že to dopadne. Musím doufat... nejen já, ale i má celá rodina.

Snad všechno bude vrámci možností dobré... to ukáže čas. Zítra do nedělemám jet s mamkou na školení o pojišťovnictví. Upřímně? Chtěla jsem se na to vykašlat, ale dostala jsem od mamky hrozně vynadáno, že teď nesmím vypnout a jet na uatomat, že musím žít dál a kdyby to prý děda vše viděl, že jsme se na všechno vykašlala, tak by byl akorát naštvaný. Tak na školení jedu. Víte, když jsem s ním hovořila naposled... mluvilajsem o realitce, že začnu nějakou hledat, protže bych v ní chtěšla pracovat. Nikdy by mě nenapadl fakt, že v realitce budu už dvno zaměstnaná až mu o tom budu říkat další novinky.

A proto prosím, mějte rádi všechny své blízké, i když vás občas štvou. Milujte je, važte si jich, travte s nima co nejvíce času, Naslouchejte jim a nechte je domluvit. Neskákejte jim do řeči a nepřerušujte je v rozhovorech, jako já dědu, protže až sepak něco podělá, tak tu budete jako já a budete si nadávat,že jste tomu druhému skákal do řeči . ano jsou to maličkosti, ale v nejhorších chvílích si budete vyčítat i takové maličkosti. Važte si všech,protože nikdy nevíte co se během pár dalších minut může stát. A veřtě, že ze všeho na světě je nejdůležitější vaše zdraví a zdraví vašich blízkých, to ostatní je potom už jen banalita...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: A jak to bude dál? sigrun 01. 11. 2013 - 20:32
RE: A jak to bude dál? em 01. 11. 2013 - 21:04
RE: A jak to bude dál? mixx 02. 11. 2013 - 19:08
RE: A jak to bude dál? anwiel 04. 11. 2013 - 19:24
RE: A jak to bude dál? boudicca 05. 11. 2013 - 12:27