Deft – ten jsme navštívili druhý den, tedy v pátek a bylo to první město, které jsme ten den navštívili. Musím s politováním říct, že na mě nijak nezapůsobilo. Hrozně jsem se těšila na zmiňované trhy, protože jsem čekala na trzích nějaké místní gastronomické speciality, ale když jsme došli na náměstí, kde se trhy konaly, tak jsem byla zklamaná. Jednalo se totiž jen o obrovský trh s látkami.
Babička byla nadšená a já z toho byla ještě víc na nervy :D. Kolem kanálů se pak ještě táhly trhy se vetešnictvím. Prostě nic pro mě ani město na mě vlastně nijak nezapůsobilo.
Jednu krásnou vzpomínku si ale odsud beru. Děda chtěl konečně už ochutnat místní pivo, a tak jsme společně zapadli do jedné z místních hospod. Ve chvíli, kdy štamgasti zjistili, že je děda turista, tak mu hned na jejich účet objednali ještě jedno pivo. No povězte. Stalo by se to v ČR? Možná tak na Moravě :/.
Ta věž je opravdu tak křivá
Madurodam – je ve města Haag a je to dokonalý komplex, ve kterém se nacházejí miniatury Nizozemí. Moc jsem od toho neočekávala, ale když jsem viděla, jak dokonale je všechno zpracované a spousta věcí je pohyblivá a vlastně jako živá, tak jsem hned věděla, že ta hodina na prohlídku je dost málo!
Jak předtím říkala průvodkyně. Úžasně se bavili děti i dospělí! Mimochodem, město Haag je překrásné město a jednou ho budu muset navštívit, protože jsme ho projeli jen autobusem.
Keukenhof – byl asi žebříček celého tohoto dne. Park, jenž je otevřený jen na jaře a v této sezóně je "nacpaný" k prasknutí všemi druhy kytek a především tulipánů. Snad neexistuje hezčí park s tak úžasnou atmosférou.
Je to obrovský park a ty čtyři hodiny na prohlídku byly možná i málo a to už jsem ho minule navštívila. Tentokrát ale nebylo deštivé počasí, tentokrát totiž bylo počasí nádherně teplé a slunečné. Tady roztaje duše i člověku, který květiny normálně nemusí. Po projití tohoto parku (cca v půl osmé večer) jsme už jen akorát posedali do autobusu a vydali se směr ČR.
...
Musím říct, že celý zájezd hodnotím velmi kladně. Nizozemí je naprosto kouzelná země a člověk by potřeboval asi tak čtrnáct dní, aby ho opravdu poznal. Příště se chci ale do této země vydat bez průvodce, protože bych si již opravdu ráda sama organizovala svůj čas a měla dostatek času na focení.
Jediné co mě štvalo, bylo neustálé dohadování mezi babičkou a dědou. Hrůza ti dva dohromady! :/ Také mě i mrzí, že s mamkou si na každém zájezdě uděláme čas a sedneme si na kávu a dýcháme a vstřebáváme tu místní atmosféru a tím si to i daleko lépe užíváme. S babčou a dědou jsme byli ale v restauraci jen jednou :(.
Opět připomínám, že všechny fotky a v plné velikosti najdete v mém veřejném albu na Facebooku.