Prázdné místo - J. K. Rowling
Přeložila Hana Zahradníková
Nakladatelství Plus
Vydáno v roce 2014
Počet stran 542
Autorku J. K. Rowling určitě každý zná. Pokud ne, tak při zmínce Harryho Pottera si snad už vzpomene každý. Ano, tato kniha, Prázdné místo, je její první kniha pro dospělé. Musím říct, že od Prázdného místa jsem čekala hrozně moc nebo jinak. Knihy Harryho Pottera jsem hltala úplně neuvěřitelně, a tak jsem byla hrozně moc zvědavá, jak píše autorka pro dospělé. O Potterovi tady ale dnes řeč není, a tak se vrátím zpět k Prázdnému místu.
O čem je vlastně celý děj? Je o ničem, ale zároveň vlastně o všem. Děj se nedá popsat, protože opravdu žádný není. Vše začíná úmrtím Barryho a díky jeho smrti se uvolňuje místo v obecní radě, což rozpoutá po malém anglickém městě naprostou mánii, protože skoro každý chce získat jeho volné křeslo. Polie na svém blogu ke knize psala, že hlavní linií v celé knize je boj. Bojují zde postavy sami se sebou, ale i s ostatními. Bojují zde manželé proti sobě, děti proti rodičům, rodiče proti dětem, sousedé proti sousedům, ale i spolužáci proti spolužákům. V této knize se stanete svědkem, že se všichni nemají rádi, tak jak se na první pohled zdá a že tohle městečko není ani trošku nudné a obyčejné.
Promiňte mi, že se vracím k HP, ale autorka právě v těch knihách předvedla, že je výbornou vypravěčkou a veškeré postavy má krásně propracované, a právě v Prázdném místu tuto schopnost potvrzuje, protože vás vtáhne do děje.
Co bych na knize pochválila a co ne? Jak jsem již říkala - Rowling má má postavy opravdu promyšlené, ale možná jich bylo moc, protože až v polovině knihy jsem se zorientovala, kdo je kdo. Nejvíce z celé knihy mi k srdci přirostla Kristal a její bratříček Robbie. Kristal měla ze všech teenagerů v knize asi nejtěžší život, ale proti své matce ze všech zbrojila aspoň podle mého názoru nejméně. Dále mě bavila postava Sukhvinder, jelikož to mezi ostatními spolužáky neměla lehké a hodněkrát jsem s ní soucítila. A pak jsem měla ráda Samanthu, nad jejíma pasážema co se týkalo oblíbené kapely jsem se opravdu bavila :D. Samozřejmě, každá postava měla na sobě něco, ale musím říct, že v téhle knize si asi každý oblíbí někoho jiného, protože každý zde má svou silnou a slabou stránku.
Musím říct, že jsem si nejdříve myslela, že mě kniha nebaví, ale potom mě tak nějak pohltila a já jí nemohla odložit. Přesto bych jí ale klidně o pár stran zkrátila, protože některé pasáže tam ani podle mě nemusely být. Kniha je ale i přesto čtivá a člověk se v ní nijak zvlášť neztrácí a je spíše oddechová.
Člověku, který má rád styl vyprávění autorky se určitě kniha líbit bude. A nebojte se.... podle základních popisů to vypadá jako detektivka, ale není!
4/5