Damn-girl | Jak na návštěvě u babičky

Kéž by všechny pracovní dny byly takhle pohodový. Snad budou. Dnes jsem tam byla první den bez pomoci a ono to nebylo tak hrozný a to jsem se z toho stresovala už od pátku. Během týdne by mi měl do kanceláře dorazit nový počítač. Nemůžu se ho dočkat, protože ten aktuální přesluhuje a hučí přes celou kancelář a to se s ním nemusí nic dělat.

Vyzkoušela jsem si dnes sama snad všechny úkony, které mě tam čekají. Jelikož k obědu byly buchtičky se šodó, tak jsem byla i na třídách rozvést svačiny. V první třídě sena mě okamžitě nalepil chlapeček s něčím v ruce a dotazem "Nevíte, kam to pačí?" No koukla jsem na něj stylem, že jsem tady první den stejně jako on, takže mu opravdu neporadim, ale omluvila jsem se, že nevím. Já prostě nevím, jak na mý děti reagovat. Přijde mi hrozně trapný na ně šišlat a zdrobňovat všechno co je mi v dosahu a přirozeně milá na ně být neumí, ale snažím se o to a vypadá to hrozně strojeně. Já bych ráda na děti přirozeně působila mile, ale nějak to nejde.

Přebírala jsem tedy zboží od závozáků, rodiče mi platili obědy, psala jsem příjemky do systému, platila faktury, rozvážela sváči a připravovala si seznamy potřebné během školního rokui.

Mimo to si tam místy připadám jak na návštěvě u babičky. Všichni jsou hrozně milý a hodný. Což jsem strašně ráda a neustále za mnou chodí, že kdybych si s něčím nevěděla rady a potřebovala se na něco zeptat, tak ať určitě přijdu. Ředitelka sama od sebe přišla ať si koupím velkou nástěnku a nechám si jí navrtat na zeď, že mi jí proplatí. O pauze mi kuchařky sami od sebe vaří kafe a chodím si sednout k nim do "klubu" a pracovní doba mi utekla nějak strašně rychle. A teď proč si tam přijdu jako na návštěvě u babičky. To jsou neustálý dotazy "Dáš si chleba?" nebo "Dáš si kafe?" či "Tak já ti ten oběd nandám, jo?" Jinak obědy za 18,- Kč jsou nehorázně velký. Talíř polévky, který přetejká. Na jednom talíři buchtičky, které přepadávají a vedle toho hluboký talíř plný šodó. Asi začnu cvičit... budu muset jinak to nedopadne se mnou dobře :D.

Na konci mé pracovní doby se i ředitelka divila, co tam proboha ještě dělám v půl druhý a kuchařky mě vyháněly s tím, že jsem nějaká pracovitá a ať prej už konečně táhnu domů :D. Samozřejmě myšleno ve srandě :D. Také jsem zástupkyni ředitelky poradila, jak se zbavit v prohlížeči reklam (úžasný ad-block) a zítra jí to jdu na její počítač nastavit. Při větě, že na tohle nepotřebují ajťáka, protože to zvládnu já na mě koukali jako na spásu :D.

Prosím... ať jsou takové dny všechny!