Damn-girl | Jak mi navýšili uvázek

Tak jsem se v pondělí ráno ohákla, nalíčila, že mi to teda fakt slušelo, přijdu do práce a tam na mě spustili, že nám onemocněla v kuchyni Anička (zánět močáku a ledvin) a že teda půjdu pomáhat na kuchyň. Hned jsem věděla, jak můj make up budete vypadat ani né po hodině a taky že jo! :D. Mým pracovištěm je teda už druhý den kuchyň. Včera jsem pracovala bez úboru jen v zástěře, ale od dnešního dne mám erární bílou košily, kalhoty a zástěru a v první moment mě nikdo ze školky krom kuchařek nepoznal... jo a že prej mi to hrozně sluší a vypadám v tom jako profík! :D
Včera jsem tedy mazala svačinky, roznášela svačinky, myla kotle a krájela zeleninu. Dnes jsem loupala šest celerů, a tak jsou moje dlaně krásně hnědý a smrděj po celeru a nejde to smýt! :D Potom jsem připravovala svačinky na odpoledne a krájela kuřecí játra na zítra. Ty játra bylo velké sebezapření. Říkali, že to klidně udělám a jestli se mi z toho zvedá žalůdek, že mi dají něco jiného. V práci se ale neodmlouvá a prostě někdy člověk musí něco vydržet, i když od toho doma utíká. Takže jsem krájela a krájela jára, hodně jater. Prvních deset minut mi bylo fakt zle z toho... to maso má hrozně nechutnou konzistenci, a když se na něj zatlačí, tak se rozkládá pod rukama. FUJ! Ale vydržela jsem to! Pak jsem si totiž vsugerovala představu, že to jsou jen rozmáčený houby :D. Jo a taky pomáhám při výdeji obědů :D.

Odbočím k jádru pudla, protože z toho mám radost. Po pracovní době mi volala ředitelka, že jestli by mi mohla nabídnout teď na 14 dnů (vypadla nám i uklizečka) úklid každý den odpoledne, že mi to normálně zaplatí a udělají i smlouvu o provedené činnosti. Takže jsem souhlasila 8). Peníze se vždycky hodí a připíše se mi to k dobru a zase poznám jinou práci na pracovišti a víc na kouknu do provozu školky.

A včera jsem jse si byla odpoledne odfrknout na kávě s kamarádem, se kterým jsem pracovala v kavárně a dělal nám tam také provozního. Myslela jsem, že budu s ním maximálně do 5 a nakonec jsem se domů dostala po osmé večer. Na cestě domů od zastávky jsem potkala druhého kamaráda, se kterým jdu do voleb a byl to můj nejlepší kamarád v dětství a já se teď odvážila se mu po x letech s nabídkou přátelství ozvat a hrozně jsem se toho bála, se mu vůbec ozvat! :D No, dali jsme se do řeči a žije hudbou a dělá bedňáka na koncertech a můj sen je prostě dělat cokoliv v okolí hudby. Tak se bavíme, že jde do práce, a tak a najednou říká "No, kdybys sháněla nějakou práci na večer, tak bych se mohl zeptat u nás." ... "Počkej, já už takhle napsala do pár agentur a všudemi řekli, že tahle práce ne, protože jsem ženská." Proč ne? tak bys nosila něco lehčího." To ste mě měli vidět! Doufám, že to myslel aspoň trochu vážně... musim zjistit podrobnosti, jestli by to fakt šlo a jestli jo, tak umřu jednoho dne jako šťastnej člověk. Aaaaa!

Nechci to zakřiknout a ťukám *ťuk ťuk*, ale asi po dlouhé době začíná něco jíd podle "plánů"! 8)