Damn-girl | Jsem vysílená

 V jednom z posledních článků o mém obyčejném životě (proč já vlastně vedu blog, když můj život není nijak zajímavý mi je záhadou) jsem psala o tom, že jsem se nakonec dostala do zastupitelstva a hrozně slibovala článek o tom, jak to celé dopadlo s prvním zastupitelstvem. Od té doby uplynulo asi trilion let, ale článek je TU! Něco málo jsem ale už minulý týden psala do jednoho z komentářů, takže ochuzený úplně nejste :-D. 

Dopadli jsme se spolčenou stranou jako sedláci u Chlumce a je nás ta menší polovina a blbý starosta zůstal, a tak když budou chtít v klidu si nahlasují jen opravdu to, co oni sami budou chtít a takhle to celé fungovalo uplynulé čtyři roky. Bojim se, že tam budu jen do počtu a ty čtyři roky si tam budu chodit sednout a oni s tím zase budou hýbat, se jim zlíbí. Jsem tedy v zastupitelstvu + mě také ostatní zastupitelé svými hlasy poslali do kontrolního výboru. Mám te´d touto funkcí přístup ke všem smlouvám a můžu si tam v tom začít šťourat, jak uznám za vhodné. Aspoň něco pozitivního a aspoň nějaký výsledek.
Další zastupitelstvo mě čeká 19. 11. od 18 h. a budeme projednávat žalobu na Prahu kvůli plánované přeložce s obrovskou dálniční křižovatkou nedaleko hranic naší obce. Musím ale říct, že jak tam sedím a koukám od toho stolu na občany, tak si přijdu děsně důležitě a děsně mě to baví. Také jsem vychmátla perfektní místo v zasedacím pořádku. Nalevo ode mě sedí pán, se kterým se znám už od začátku léta a který mi radí, jak to všechno probíhá. Po mé pravici pak sedí druhý pán, zastupitel, kterého ještě pořádně neznám, ale díky jeho ironickým poznámkám v průběhu zastupitelstva se neskutečně bavím. No a hned vedle něj napravo sedí pan starosta, a tak já se tam můžu dusit  smíchy, jak chci a protahovat xicht nad jeho projevem, jak chci, protože on na mě nevidí a já na něj taky ne. Geniální pozice! :-D 

No a v práci to jde od desíti k pěti. Hlavní kuchařka už je pryč znemocnice, ale pracovat nemůže další tři týdny, ale aspoň nám naplánuje jídelníček a suroviny k vaření předem naváží. Pomocná kuchařka, Anička, stále marodí se zádama a eště dlouho bude, protože veškeré léky co na ní "testují" nezabírají. A ty dvě mindy, které tam dělají v kuchyni teď? Škoda mluvit a já pro ně bohužel po týdnu nemám uctivější označení než toto. Jedna tam je druhým rokem a neumí absolutněnic, protože byla zvyklá, že to za ní vždycky někdo udělal a ona se s tím druhým svezla a ta druhá tam pracovala před x lety, ale vypadla z toho. Já tam jsem dva měsíce, ä když jim odpovím, že se omlouvám, protože tohle a tamto nevím jelikož tam jsem krátkou dobu na ty všechny vědomosti, tak se nafučí. A už jsem i 2x zaslechla, jak mě pomlouvají ve stylu, že dělám akorát h*vno. Pardon za to slovo, to vážně říkaly. A nejlepší a tom je, že když jim člověk vysvětlí, že hrozně rád na kuchyni pomůže, ale má v kanceláři svojí práci, tak je to protažený xicht nadruhou a pár vět o tom, jak se tam jinak honí ta enbo ta jako pipina. Takže si stoupnete k tý práci a jedna prohodí "Tak já jdu na rychlý cígo." Druhá na to neřekne nic a vy můžete leda tak držet tlamu, protože jste to vy, kdo je ve zkušební době. Ve výsledku to teda vypadá tak, že já nepomáhám při práci, ale dělám tu práci přímo za ně, protože jen na výpomoc je těch činností co mi přidělí prostě moc. Pak já tam sedím jako pipina ještě dvě hodiny po pracovní době a dělám si teprve svou práci, a když mě tahají na kafe, tak nechápu, že na to kafe prostě nemám čas. Jsem nasraná. Pardon. Znechucená a vyždímaná a při představě, že tohle mě čeká mininálně ještě dva týdny bych nejraději utekla. 

Zítra si ale snad spravím náladu koncertem OneRepublic, na který e neskutečně těším, v neděli je u nás rodinná sešlost se Svatomartinskou husou a v pondělí je státní svátek! Juhuuu! Aspoň něco!