Včera jsem se ale tohoto data dočkala, a tak konečně poprvé v životě viděla své milované OneRepublic živě a že to stálo za to! Na koncert jsem šla se svojí mamkou, protože díky mně jim propadla také. Měly jsme vstupenky na sezení, protože ona by na plochu na stání nešla a mně se v uzavřených koncertních halách dělá z toho vedra stejně zle, a tak si koncert spíše neužiju než užiju. Seděly jsme na začátku druhé poloviny haly a výhled byl bezvadný celou dobu a za famózní výběr vstupenek se chválim ještě teď, ale proč, to se dočtete dále v článku.
Celému večeru předskakovala hudební skupina Kongos, která mě ale bohužel nezaujala. Prostě to nebyl můj styl. Hlavně mám averzi na harmoniku... v hudbě semi tento nástroj prostě nelíbí, a tak jak jsem viděla harmoniku, udělalo se mi okamžitě zle! :-D Nehráli ale ani hodinu a byli pryč. Poté se delší dobu čekalo na předělávku podia, ale tenhle čas jsem zaplácla návštěvou toalet, a tak mi to rychle uteklo.
OneRepublic nastoupili s mírným zpožděním asi desti minut, ale to vůbec nevadí. Svou první písničku odehráli skrytí za bílou osvětlenou plentou, která celé té chvíli přidávala tajemnou atmosféru, a také sloužila i jako stínové divadlo. Bezvadný nápad a krásně se na to koukalo a člověk se těšil o to víc až plenta spadne a člověk uvidí svou milovanou kapelu. Pokud si dobře pamatuji, tak takhle skrytí zahráli dvě písničky - instrumentální "Don't Look Down" a "Light It Up". Po těhle dvou písních látka konečně spadla a oni se vrhli na další své písně - "Secrets", dřívě mou nejoblíbenější "All The Right Moves" a nyní mou největší srdcovku "What You Wanted", ze které jsem byla dojatá a hrozně se mi v live podání líbila. Nechyběla ani velice známá "Stop And Stare" nebo "Something I Need", ke které chovám velikou náklonost a za posledních půl roku se mi ještě neohrála. Odehráli z těch známějších i "Apologize", "Good Life", megahit kvůli kterému tam byli snad všichni "Couting Stars" a další mou milovanou "Feel Again". Prostě nadupaný setlist, který neměl aspoň pro mě žádné hluché místa a považuji ho za opravdu povedený! A proč jsem tak ráda za mnou vybrané místa? Vůbec jsem nepostřehla, jak se k nám Ryan Tedder blížil okolo davu celé arény, ale všimla jsem hi až v momentu, kdy byl asi cca 10 metrů od nás pod naší tribunou mezi lidma a zpíval tam jednu z jejich písní. Silný zážitek, že to vzal přes polovinu arény k nám a viděla jsem ho z takový blízkosti. Na to budu ještě hodně dlouho ráda vzpomínat!
Na konci večera nám nezapomněli slíbit, že s dalším albem Prahu určitě navštíví, protože Praha je krásné město a já doufám v dodržení jejich slibu. Prostě až tady budou příště, jdu na ně opět. Byli prostě úžasný a já nemůžu jinak než chválit. Ryan je famózní zpěvák a umělec, který v sobě talent a nadšení nezapře. Samozřejmě v samém závěru koncertní noci nechyběl ani přídavek v podobě "Love Runs Out", na kterou se má mamka těšila od samého začátku, "What A Wonderful World" v jejich podání od Luise Armstronga a závěrečná If "I Lose Myself".
