Děda a jak je na tom po roce?

21. prosinec 2014 | 18.01 |

 Zdravím všechny, kteří sem zabloudili. Je nedělní podvečer a vlastně i poslední adventní neděle. Nepálím tady sice typický věnec, ale svíčku ano - jednu z řady Yankee Candle, která úžasně voní. k tomu poslouchám hudbu a z termohrnku popíjím svůj teď oblíbený ovocný čaj a přemýšlím nad věcí, jenž se udála už před rokem. Ten čas ale letí. 

Někteří vědí, že před rokem se se mnou svět docela ošklivě zatřásl. Na podzim před rokem měl můj děda nehodu na kole a jelikož neměl helmu, tak utrpěl těžký úraz hlavy. Už je to rok a pár dní, kdy se nám vrátil z nemocnice a některé by možná zajímalo, jak na tom je teď. Ti, kteří můj blog čtou pravidelně ví, že jeho prognózy nebyly zrovna nejlepší. Během převozu z nemocnice do své spádové nemocnice dostal těžký zápal plic a jeho léčba se tak prodelšila. Po vyhrabání se z JIP a přemístění na normální pokoj ho přemístili do blázince mezi dědečky, kteří se o sebe už sami nedokáží postarat a nám bylo řečeno, že už asi ani nikdy nebude normální a že se o něj budeme muset starat, protože to neubude umět sám. jak pro mě, tak i pro jeho manželku (mojí babičku) a ostatní členy rodiny to byl obrovský šok. V ten den téhle zprávy se mi zhroutil celý svět. Celou du dobu, kdy jsem za ním v každé volné chvíli chodila na JIP a do nemocnice jsem to zvládala a držela se, ale tenhle moment mě srazil a já ztratila tu poslední půdu pod nohama. Jenže asi mám ve zvyku, že se třeba i možná někdy sesypu, ale když vidím, že se sypou ostatní lidi, tak já zatnu a držím se, a tak to nastalo i teď. Probrečela jsem odpoldne a nebyla schopná ničeho. Jenže člověk musí bojovat a hlavně ve chvílích, kdy ostatní nemůžou. zakousla jsem se s tím, že děda bude v pořádku, že děda prostě musí být v pořádku a že se z něj nestane zapomětlivý dědeček v křesle, když ještě nedávno chodil na dlouhé procházky, jezdil na kole a běhal kolem zahrádky. navštěvovala jsem ho dál a to i v tom blázinci, přesně na to místě, kam on se nikdy dostat nechtěl, protože tam skončil jeho tatínek..

On je ale hrozný bojovník a zakousl se taky a už to byl rok, co je doma z nemocnice a jak je na tom? Asi zázrak, někdo stál při nás. Bere sice prášky na hlavu, odpoledneč si chodí lehnout a na dlouhé vycházky už nechodí (to ale spíše díky babičce, protože ho neustále hlídá a než, aby poslouchal starostlivý řeči od babičky, tak raději sedí doma), protože když babička měla něco s nohou a nemohla za nim běhat, tak si nechodil lehnout a běhal po zahradě jako kdyoliv předtím :D. Takže je to vlastně opět náš děda. takový, jaký byl ještě před úrazem. Už je zase v normálu, stará se o sebe sám, chodí venčit psa, chodí půl hodinky pešky na nákup a nedávno byl i sám přes půl Prahy u zubaře. Kdyby to někdo nevěkdo nevěděl, tak neuvěří. Kdyby ho viděl doktor, který nám před rokem a něco dával ty děsivý prognózy, tak také neuvěří. Nevěřil by nám ani on sám, protože ic z nemocnice si nepamatuje. Zná vše jen z našeho vyprávění. 

Takže pro ty, kteří si třeba i občas na mého dědu vzpomněli, tak jen říkám, že je v pořádku a jako dřív. Už vím, co to znamená, že nejdůležitější na světě je zdraví.To vám nikdo nedá. Zdraví nikdo nedá vám ani vaší rodině. važte si ho proto. Važte si každé minuty, kterou můžete strávit se svou rodinou, protože někdy může nastat chvíle, kdy o ty další chvíle můžete přijít. Jsem ráda za dědu a za jeho bojovnost, že to nevzdal , i když si to nepamatuje, tak bojovat muse neskutečně. Bojoval ale v těch těžkých chvílích každý z nás a ten boj, ač byl kolikrát vysilující, tak přinesl své ovoce. 

Mám ho moc ráda, jako zbytek své rodiny a doufám, že se všema budu moct strávit ještě hodně času :). 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Děda a jak je na tom po roce? zlomenymec 23. 12. 2014 - 13:54
RE: Děda a jak je na tom po roce? boudicca 23. 12. 2014 - 18:07