Devět povídek - J. D. Salinger

12. leden 2015 | 16.00 |
› 

Zdravím vás. Tuhle knihu jsem dočetla už konce roku 2014, ale nejdříve nebyl čas... potom nám doma nešel internet a teď už se konečně na tu recenzi vrhám. Dalším důvodem je to, že mám z této recenze trošku (trošku víc) hrůzu a ani trošku nemám nápad, jak to napsat. Nejsem ale posera, tak to snad nějak splácám dohromady, takže to kdyžtak berte s rezervou. Tahle kniha je totiž až moc komplikovaná na můj mozek, a tak sepsat z toho ucházející poznatky a hodnocení se pro mě rovná úkonu sestrojení raketoplánu :-D

Devět povídek - J. D. Salinger

Vydáno v roce 1962
Nakladatelství Knižní klub
Přeložili z anglického originálu Nine Stories Luba a Rudolf Pellarovi
Počet stran 176
Seznam povídek - Chudáček vrtáček z Connecticutu / De Daumier-Smithovo modré období / Den jako stvořený pro banánové rybičky /  Pěkná ústa, oči zelené /  Před válkou proti Eskymákům / Smějící se muž / Teddy / U Dingy / Věnováno Esmé - z lásky a žalosti 

Jedná se o soubor rovnou devítí povídek autora, které byly vydány v různém časovém horizontu a nijak na sebe ani vzdáleně nenavazují. Jedno ale mají společné, tím jsou postavy - v každé z těchto devíti povídek vystupují dospívívající mladí lidé a střetávají se s dospělými. Salinger se nám ve všech povídkách snaží dokázat, že dítě či mladý člověk/dítě může být daleko chytřejší a celkově inteligentnější a uvědomělejší než dospělý člověk. Je až obdivuhodné, když zjistíme, že kniha s touto myšlenkou je aktuální i v dnešní době - po tolika letech od vydání.

Nebudu tady rozebírat děj či můj osobní názor na každou povídku zvlášť. To bysme tady byli rok a možná ještě déle. A po pravdě? Některé z povídek mi tolik neutkvěly v paměti a já si jejich děj ani nepamatuji. Bolestivá a upřímná pravda :-D. Vrátíme se ke knize. Nejvíce z celé knihy mi utkvěla v paměti povídka De Daumier-Smithovo modré období, která vypovídka o chlapci, jenž zatajil své pravé jméno a zfalšoval svůj věk, aby se mohl nechat zaměstnat jako učitel v umělecké škole. Celá tato povídka se mi líbila dějem celkově, ale především atmosférou celého příběhu aprostředí, kde se děj odehrával. Špatná není ani povídka Den jako stvořený pro banánové rybičky, ve které vystupuje mladá dívka, jenž je na dovolené se svým přítelem/manželem trpícím psychickou poruchou a telefonuje jí do hotelového pokoje matka, která si o ní dělá starost, protože ví, jaký on je.
Celkově bych celou knihu hodnotila jako průměrnou. Samotná Salingerova myšlenka není špatná, ale pokud chtěl čtenářům skrz povídky sdělit ještě nějé skryté poslání, tak jsem ho nepochytila, což mi celkem dost kazí celý dojem z celé knihy. Povídka totiž najednou z ničeho nic skončí bez nějakého pořádného závěru nebo hlubší myšlenky, a tak jen sedíte a koukáte, přičemž se snažíte pochopit, co vám tím vlastně Salinger chtěl říci. Kniha je ale jinak psaná poutavě. Pokud je tady ale někdo, kdo má rád povídky, nad kterými rád přemýšlí, tak je tato kniha šitá právě jemu na míru.

2,5/5

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře